Ta hrdlička se k nám dostala náhodou, hnízdo srazil na zem náš kocour a já se o raněné mládě postarala. Teď už žije s námi.
Náš domek stojí na okraji Prahy. Psa na hlídání jsme si pořídili hned, jak jsme se do domku nastěhovali, a k němu ještě kocoura, kterému jsme dali jméno Macek.
Už od začátku je jak z divokých vajec, lítá po celé zahradě a se psem je nejlepší kamarád. Takže je u nás od začátku vážně veselo. „Až moc,“ poznamenal jednou můj muž. A to ještě chudák netušil, co nastane.
Vylezl na strom
Na stromě v naší zahrádce si udělaly hnízdo hrdličky, zanedlouho se jim narodila mláďátka, která hlasitě pípala. A našeho kocoura to samozřejmě ohromně zajímalo, a tak netrvalo dlouho a stalo se to, co se prostě muselo stát.
Nedalo se to uhlídat, bleskurychle vyšplhal na strom a hnízdo i s mláďaty srazil na zem. Já běžela na zahradu od plotny jako o závod, abych vyrvala dvě malé, neopeřené hrdličky, našemu kocourovi téměř z tlamy. Rychle jsem s nimi utíkala domů, abych je prohlédla, zda jim neublížil.
K veterináři
Obě mláďata byla zraněná. Nasedla jsem do auta a jela k veterináři. Jednomu už nebylo pomoci, jak ho náš Macek zřídil, druhé ptáče bylo zraněné jen trošku. Veterinář jej ošetřil, dostali jsme instrukce, jak se o ptáčka postarat, a taky, co mu dávat jíst.
A tak jsme se o malou hrdličku, které jsme dali jméno Štístko, protože měla štěstí, na rozdíl od svého sourozence, začali starat. Hrdlička rostla a zvykla si na nás.
Protože jsme ji nechtěli držet v kleci, pouštěli jsme ji po kuchyni a po chodbě – samozřejmě, když byl Macek zavřený v jiné místnosti, nebo venku. Když jsme se ptáka pokusili po několika měsících po uzdravení vypustit do volné přírody, nehnul se od nás. Seděl za oknem, kloval do skla a díval se vyčítavě, proč ho vyháníme ven.
Navždy naše
Nedalo se to vydržet. Vzali jsme Štístka zpět, a žije s námi, už pěkných pár let. Stojí za dveřmi naší ložnice každý den v šest ráno a budí nás tím svým vrkáním!
Dokáže takhle prozpěvovat klidně hodinu, a když už to nevydržíme a vylezeme z postele, radostně za námi běží ke své misce v kuchyni.
Dočetli jsme se, že se hrdličky dožívají až 15 let, a když je o ně dobře postaráno, i mnohem víc. Tak možná naše Štístko přežije jednou našeho psa s kocourem.
Markéta (58), Praha – západ
Tomu říkám porce štěstí pro Štístka! Nemůžu uvěřit, jak se stal takovou součástí vaší rodiny. Macek asi usoudil, že jeden kamarád navíc nebude na škodu.
To je tak krásný příběh! Mít doma takovýho mazlíčka jako Štístko musí být úžasný. Ráda bych někdy podobně pomohla zvířátku.