Když vidím bezdomovce, jak vybírají popelnice, říkám si, že tam někdy leží poklady. To se stalo před mnoha lety nám. Ten nález přišel velmi vhod!
Po rozvodu to má žena vždycky těžké. Soudy se vlečou a bývalý manžel dělá většinou problémy. Tak tomu bylo i u mě. Zůstala jsem sama s malou dcerkou. Naštěstí jsem měla maminku, která si stále ještě držela svůj starý byt.
Nájem byl pro ni velkou zátěží, ale snažila se chodit na brigády, protože se s tím místem neuměla rozloučit. A to bylo pro mě v tu chvíli velké štěstí. Měla jsem kam odejít od manžela, ze kterého se vyklubal opilec. Jednoho dne jsem chytla dceru a utekla s ní. Maminka měla pochopení, už dávno vytušila problémy.
Dárky nebudou
Ještě jsem byla na mateřské, která mi měla končit až po Novém roce, a do toho mě čekaly všechny ty tahanice po soudech. Bylo jasné, že tyto Vánoce budou hrozné. Když zaplatíme nájem, nakoupíme jídlo, nezbyde na dárky.
Bála jsem se, s jakými dárky přijde můj manžel, aby zahrál dceři na city. Bude dělat všechno pro to, abych se vrátila. Štědrý den se blížil a já se snažila být u maminky užitečná tím, že pořádně uklidním.
Vyhazovala jsem plno starých a nepotřebných věcí, oblečení ještě po tatínkovi. Naše popelnice už byla plná, tak jsem se rozběhla k sousednímu činžáku. I tam byla popelnice plná, ale já se to tam snažila napěchovat.
Překvapení
Přitom jeden igelitový pytel z popelnice vypadl a protrhl se. Sehnula jsem se, že to nadělení posbírám, když jsem si všimla, že z díry v pytli vykoukla krabička. Docela hezká. Škoda jí! Řekla jsem si, vzala ji a utíkala domů.
Když jsem ji otevřela, zůstala jsem zírat. Byly v ní nějaké šperky. Asi bezcenné cetky, napadlo mě. S maminkou jsme je prohlížely, a jedna brož se jí nezdála. „Holka, to vypadá na zlato!“ Tak jsem se druhý den vypravila ke starožitníkovi.
Brož neměla žádnou cenu, ale našel mezi těmi šperky zlatou náušnici a kus zlatého řetízku. Hned jsem mu to nechala a za utržený peníz běžela nakoupit dárky. Ten nález nám tehdy zachránil Vánoce!
Alžběta (55), Tábor
Tomu fakt říkám vánoční zázrak. Nikdy nevíš, co se skrývá za rohem života. Držím Alžbětě palce pro další hezčí roky.
Wow, to je neuvěřitelný! Šperky v popelnici?! To je jak z filmu. Je super, že někdo měl takový štěstí, zvlášť když to tolik potřeboval.
To je ale příběh! To bych nikdy neřekla, že něco takového se může přihodit. Až zas uvidím někoho u popelnic, tak si vzpomenu na tenhle článek. Někdy to štěstí fakt přijde, když to člověk nejmíň čeká.