Rozpačitou náladu změnila nečekaná událost.

Moje tři děti byly tři dospělé, tvrdohlavé duše. Když si po jedné hádce vmetly do tváří spoustu nepěkných věcí, přišla naše rodina o zvyk trávit Vánoce společně. Po několika takto promarněných letech jsem se rozhodla, že to spravím.

Vládla napjatá atmosféra

Připravila jsem štědrovečerní večeři jako za starých časů. Zavolala jsem oběma synům i dceři a pozvala je, ale neřekla ani jednomu z nich, že tam budou všichni. Věděla jsem, že přijdou. Opravdu se dostavili. Dívali se po sobě chladně a rozpačitě.

Nejstarší Petr měl na sobě značkový oblek a kufřík plný dárků, které sám nekupoval, ale nechal vybrat. Prostřední Anna se neustále dívala do telefonu.

A nejmladší Lukáš, který se vždy snažil ostatním dokázat, že má pravdu, se už ode dveří tvářil, jako by ho bolely zuby. Atmosféra by se dala krájet. Seděli jsme u stolu a ticho bylo tak husté, že z něj bolela hlava.

Snažila jsem se povídat, ale oni odpovídali jednoslabičně a dívali se všude možně, jen ne na sebe. Manžel se na mě díval s němým dotazem v očích: Proč jsme to dělali?

Potmě se všechno změnilo

A pak se to stalo. Petr se naklonil, aby si nalil víno, zavadil loktem o vánoční svícen, a ten se s rachotem svalil přímo na zásuvku. Nastala absolutní tma. Anna na bratra vyjela, co to udělal, on se bránil, že to byla jen pojistka. Rozsvítila jsem svíčku.

Malý plamínek vrhl na jejich tváře třepotavé stíny. Poprvé za celý večer se dívali jeden na druhého, místo na stěnu nebo do mobilu. Najednou to celé napětí povolilo. Ta nečekaná tma je zbavila brnění.

Začali se bavit normálně a oba synové se vydali vyměnit pojistky. Když se po chvíli vrátili a světla se rozsvítila, večeře sice byla studená a museli jsme uklízet, ale vzduch byl jiný.

Tma z nich smyla tu pýchu a hněv. Donutila je mluvit spolu, jako dva lidé, kteří se potřebují, ne jako soupeři. Pojistky praskly, ale pouto se vrátilo. A to byl ten nejkrásnější vánoční dárek.

Zuzana R. (58), Praha