Vidíme jen něco z toho, co se kolem nás odehrává. A když nahlédneme tam, kam nemáme, mívá to občas i smrtelné následky!

Před dvaceti lety nečekaně zemřel můj tchán. Nebylo mu ještě ani šedesát let. Jeho smrt všechny šokovala a dlouho jsme se s ní vyrovnávali. Další šok pak přišel o deset let později!

Krutý návrat domů

Oficiální příčinou tchánovy smrti byl infarkt. On přitom nikdy nestonal, neměl se srdcem vůbec žádné problémy. Naopak hodně sportoval, zimní víkendy trávil s tchyní na horách, v létě se zase toulali po krajině pěšky.

Z legrace jsme mu vždycky říkali, že nás všechny přežije a bude tady dvě stě let. Pak ale přišel ten osudný podzimní den. Tchyně jela na sraz bývalých spolužáků z gymnázia, který se konal v Brně. Tam i přespala.

Po návratu domů jí druhý den dopoledne čekaly ty nejkrutější chvíle v životě. Našla svého manžela ležet na podlaze bez známek života. Byl mrtvý už dlouho, podle lékařské zprávy k zástavě srdce muselo dojít někdy kolem půlnoci.

Kolem něho byly popadané věci, které smetl se stolu, jak při srdečním záchvatu padal ze židle na zem. Budilo to trochu dojem loupeže, ale nic nechybělo. Jednou z těch věcí byl i starý fotoaparát, kterým tchán fotil už od svatby, kdy ho dostal jako jeden z darů.

Chtěl se mnou mluvit tajně!

V zármutku nad nenadálým odchodem svého otce dal tehdy Karel, můj manžel, fotoaparát do krabice. Ta se pak ocitla na půdě. Teprve loni, kdy zemřela i jeho matka a my jsme půdu vyklízeli, objevil se přístroj znovu v našich rukách.

Karel věděl, že jeho otec rád fotil. Zjistil, že ve fotoaparátu je nevyvolaný film. Byl zvědavý, jaké snímky v něm zůstaly jako „odkaz“.

Nedalo se vyloučit, že po tolika letech už film nepůjde vyvolat, ale za pokus to stálo, tím spíš, že jsme měli známého, který byl vášnivý fotoamatér a měl doma malou laboratoř. Jmenoval se Štěpán.

Když jsem toho večera, co jsme mu film předali, zvedla mobil, ozval se právě jeho hlas. Řekl mi, že se mnou chce mluvit, ale tak, aby o tom Karel nevěděl. Ptala jsem se, čeho se to týká. Odpověděl, že jde o ten nevyvolaný film.

Pomyslela jsem si hroznou věc, že tam možná byla nějaká tchánova milenka nebo jiný choulostivý materiál. Bylo jasné, že toho bych Karla ráda ušetřila. Proto jsem souhlasila, že se sejdu se Štěpánem tajně!

Fotky mi vypadly z ruky!

Štěpán se tvářil docela vyděšeně, když za mnou přišel do domluvené restaurace. Měl s sebou obálku, která evidentně obsahovala fotky z vyvolaného filmu. Předal mi ji s tím, ať se raději podívám sama, ale ať se nevyděsím.

Nebylo to ni platné, snímky mi stejně vypadly z ruky. Nebyla na nich žádná cizí žena, ale nějaká děsivá nadpřirozená bytost, která vypadala jako démon! Těch obrázků bylo jen šest, přičemž ten poslední zachycoval šerednou ďábelskou tvář hodně zblízka.

Najednou mi bylo jasné, proč tchán zemřel. A vzpomněla jsem si i na to, jak se zajímal o různé okultní a ezoterické jevy. Došlo mi, že asi nějak experimentoval a přivolával temné síly. A ony přišly!

Jakmile jsem se po chvilce vzpamatovala, chtěla jsem znát Štěpánův názor: má tyhle snímky vidět Karel? Vůbec jsem netušila, jak by na ně můj manžel reagoval.

Manželovi jsem to neřekla

Nakonec jsme se oba dohodli, že si to ponecháme jako naše tajemství. V žádném případě jsme z toho nechtěli dělat senzaci a nepřáli jsme si ani, aby to Karla nějak ranilo.

Až dnes, dalších deset let po tom, co jsem viděla ty úděsné fotky, o tom píšu do Vaší rubriky. Můj muž loni zemřel, aniž by se o příčině smrti svého otce dozvěděl.

V jeho případě ale vím, že za tím žádné temné síly nestály – byla jsem u jeho nemocničního lůžka, když svůj boj s rakovinou definitivně prohrál.

Světlana F., (56), Olomouc