Celé to místo bylo tak romantické! Přesto v sobě skrývalo strašlivé tajemství. Jediná noc mě přesvědčila o tom, že bych v tom domě nebydlela ani za nic na světě.

Původní majitel mi podal ruku: „Hezky si to bydlení užijte!“ Muž na mě působil solidním dojmem. Vše bylo v pořádku, snad jen ta nezvyklá rychlost, s jakou se domu zbavil.

„Všechno kolem mě mi tu připomíná mého otce. Byl spolknut tímto domem…“ zahučel si pod vousy. „Říkal jste mi, že měl nehodu,“ snažila jsem se z něho ještě něco vydolovat.

„Vy mi něco tajíte! Ale já se domu nevzdám, nemusíte se bát. Strašidelné povídačky o domech, v nichž straší, mě na kolena nedostanou,“ smála jsem se. „Ten dům si žije vlastním životem!“ odvětil stroze než nasedl do auta a zmizel.

Šramot u krbu

První noc v domě začala docela obyčejně. Pustila jsem si televizi, ale programy mě nezaujaly. Chvíli jsem listovala módním časopisem, a i ten po chvíli odložila.

Začaly se mi klížit oči, jako by mi někdo nalepil na víčka těžké nálepky. Šla jsem tedy spát. V noci jsem se probudila. Byla tma jako v hrobě. Dům stál až na okraji vesnice a světlo z pouličních lamp sem nedosáhlo.

V dálce zabafal pes. Mě však probudilo něco jiného. Šramot! Ozýval se z předsíně v blízkosti krbu. Ucítila jsem kouř. Vstala jsem, bosé nohy zajely do papučí a já vykročila do předsíně.

K zemi

Oheň v krbu hořel. Světlo z plamenů dopadalo i na dva oválné obrazy předků bývalého majitele domu. Ty jsem chtěla hned zítra sundat a vyhodit. „Kdo zapálil oheň?“ vyslovila jsem celá rozčílená nahlas a rozhlížela se kolem sebe.

Pocit, že se někdo neznámý prochází po mém domě ve mně vyvolal paniku. Zastavila jsem se na konci starého červeného běhounu. Pak mě náhle neznámá síla udeřila mezi lopatky a já se sesula k zemi.

Než jsem se mohla vzpamatovat, ovinul se kolem mého těla koberec a posouval mě blíž a blíž k roztopenému krbu! Začala jsem ječet hrůzou, ale můj křik byl utopen do rolí koberce. Ten se změnil v ohromný červený jazyk, živý, mrštný…

„Dům ho spolkl!“ vzpomněla jsem si ještě na včerejší slova původního majitele domu, než všechno kolem mě zahalila tma. Když jsem se vzbudila, bylo už ráno. Ležela jsem ve své posteli a přemítala, zda to, co jsem v noci prožila, byl jen zlý sen…

Dohoříval

Nejhorší noční můra mého života, usoudila jsem a vstala, že si půjdu udělat snídani. Jen jsem vkročila do předsíně, celá strnulá jsem zůstala stát. Cítila jsem kouř! Oheň v krbu zrovna dohoříval, a co víc, před ním ležel stočený červený běhoun.

Tak to celé nebyl sen? Byla to první a zároveň poslední noc, kdy jsem v tom domě spala. Druhý den jsem podala inzerát a dům prodala prvnímu zájemci.

Marta (62), Vysočina