Při společném bydlení dvou generací se někdy mohou dít neobvyklé věci.

Poté, co mi dcera Veronika řekla, že se chce vdávat, měla jsem radost. Jejího přítele jsem samozřejmě znala: s Erikem chodila už delší dobu a báječně si rozuměli. Dobře vycházel i se mnou a s manželem.

Svatba se konala skromnější, ale pěkná, a po ní mladí začali bydlet u nás, v horním patře rodinného domku.

Bylo mi to opravdu nepříjemné!

Předtím jsem Erika vídala jen tehdy, kdy přišel na návštěvu. Nyní to bylo denně. A zanedlouho mi neušlo, že se na mě dívá poněkud jinak, než by měl. Překvapilo mě to a zaskočilo a nechtěla jsem tomu nejprve věřit.

Přesvědčily mě až jeho dvojsmyslné narážky ve chvílích, kdy jsme se v domě potkali sami dva. Snažila jsem se všechno obrátit v legraci, na zeťovi jsem ale viděla, že jeho úmysly jsou bohužel vážné.

Nečekala jsem samozřejmě, že by se reálně o něco snažil, ale nebylo mi to příjemné. Navíc jsem se bála toho, až si roztoužených Erikových pohledů, které na mě často směřoval, všimne někdo další z rodiny, buď Veronika nebo můj manžel.

Nedovedla jsem si představit, co by následovalo a jaké napětí by to případně vyvolalo.

Dostal ode mě ultimátum!

Jednoho dne překročil Erik hranici, kterou jsem byla ochotná tolerovat. V době, kdy jsme byli v domku sami dva, vkročil za mnou do koupelny a objal mě. Nejprve jsem v šoku zůstala jako přimrazená, ale potom jsem se otočila a vlepila mu facku.

Vycouval z koupelny, ale stejně to nevypadalo, že se poučil. Dala jsem mu tedy ultimátum. Buď se s Veronikou odstěhují do nějakého podnájmu, na který jim můžeme i přispívat nebo se při nadcházející rodinné oslavě všichni dozvědí o tom, jak se mě snaží „sbalit“.

Bála jsem se vystupňování konfliktu, ale zeť se naštěstí ukázal jako pragmatický muž. Pochopil, že by mohl kvůli svým nezvyklým touhám hodně ztratit a nějak Veroniku přemluvil k tomu stěhování.

Dnes ho ještě občas přistihnu, jak se na mě tajně dívá, ale už mám jistotu, že o nic víc se snažit nebude!

Jana M. (48), Trutnov