Kolegy si člověk nevybírá, a už vůbec ne nadřízené. Já jsem se bohužel stala snadným terčem pro nabubřelého chlapa, kterého jsem ale nachytala při nevěře, a karty se obrátily.

Když jsem nastoupila do nové práce, byla jsem nadšená. Po letech práce v mateřské škole jsem se konečně vrátila do světa dospělých s chutí něco dokázat, znovu najít kus sebe.

Jenže euforie mě rychle přešla. Můj nový šéf byl typ člověka, který si potřebuje dokazovat vlastní důležitost tím, že ostatní sráží.

V kavárně objímal cizí ženu

A já, nováček, žena, navíc ve středním věku, jsem pro něj byla ideální terč. Začalo to nenápadně. Poznámky typu: „To jste za ty roky jen si hraním s dětmi zpohodlněla, co?“

Nebo: „Tady potřebujeme trochu ostřejší náturu, nejen úsměvy.“ Snažila jsem se to přecházet, ale časem se vše stupňovalo. Kritizoval mě před ostatními, zesměšňoval mé nápady, přerušoval mě na poradách, jako by to, co říkám, bylo směšné.

A nejhorší bylo, že ostatní mlčeli. Buď se báli, nebo už otupěli. Každý den jsem odcházela z práce s pocitem, že jsem úplně k ničemu. Pak se ale stalo něco nečekaného.

Jednou odpoledne jsem si šla po práci sednout do kavárny, potřebovala jsem být chvíli sama, a najednou jsem ho uviděla. Seděl u okna, ruku kolem pasu ženy, která rozhodně nebyla jeho manželka, tu jsem totiž párkrát viděla na firemních večírcích.

Našla jsem odvahu

Nejprve jsem jen ztuhla. Ten pocit, že ten samý muž, který mě v práci deptá za každou maličkost, se tady směje a dotýká cizí ženy s takovou lehkostí, mě prostě rozzlobil. Když mě o pár dní později znovu urazil před kolegy, neudržela jsem se.

Klidně jsem mu řekla, že jestli má potřebu si zvyšovat sebevědomí tím, že shazuje druhé, možná by se měl radši podívat na vlastní chování, třeba na to, že se schází s cizí ženou.

Po konfrontaci se změnil

Poprvé za celou tu dobu z něj spadl arogantní výraz. Řekl jen: „Mohl bych s vámi mluvit o samotě?“ Pak se mi přiznal, že ví, že to přehání.

Že si na mně vybíjel vlastní frustraci, protože se mu rozpadá manželství. Nečekala jsem omluvu. Ale dostala jsem ji. A já si uvědomila, že někdy stačí jeden moment, aby se síly vyrovnaly.

Alžběta U., 63 let, Kolín