Obyčejné hrací kostky stačily k tomu, abychom se s kamarádkami bály o život.

Už léta jsem se scházela se třemi kamarádkami, Veronikou, Markétou a Lenkou. Většinou jsme naše dámské „dýchánky“ pořádaly u Lenky, která jako jediná žila bez partnera. Na jedno takové sezení nikdy nezapomenu.

Sama jsem ho vyzvala

Kromě obvyklých aktivit jako popíjení vína, pomlouvání druhých a povídání o módě jsme s kamarádkami hrávaly i různé hry. Došla tak řada i na oblíbené Člověče, nezlob se!, které každý zná z dětství. Trochu se nás přitom zmocnila nostalgie.

Začaly jsme hrát a Veronika si vzpomněla na to, jak jí starší bratr kdysi strašil. Říkal jí totiž, že pokud padnou na hrací kostce tři šestky po sobě, objeví se ďábel. Přijde, protože padlo jeho číslo. My ostatní jsme se tomu spíš smály.

Poukazovala jsem na to, že mi určitě padly tři šestky už v životě víckrát. A ještě jsem k tomu dodala, že jestli chce ďábel přijít, ráda ho uvítám. Markéta, která z nás byla nejvíc ustrašená, mě okřikla, ať takové věci neříkám. Za několik minut ale došla řeč i mně.

Měly jsme šílený strach!

Skutečně se mi podařilo mít tři šestky po sobě. Nikdo to nekomentoval. Rozhostilo se ticho. Vzápětí se samo od sebe prudce otevřelo okno, ačkoliv venku vítr nefoukal. Z parapetu shodila okenice květináč. Z kuchyně jsme zaslechly, jak odbíjejí hodiny – šest úderů po sobě.

Žárovka v lustru se sama rozsvěcela a zhasínala. Ani jedna z nás se v těch chvílích nedokázala pohnout. Bály jsme se, že možná zemřeme. Markéta se dokonce pustila do tichého pláče. Elektrizující napětí ve vzduchu trvalo ještě několik dalších minut.

Pak se vše uklidnilo. Ve hře už jsme nepokračovaly a naši dámskou jízdu jsme raději ukončily předčasně. Lenka se bála v bytě sama, takže s ní zůstala přes noc Veronika.

Nic dalšího se už nestalo a nikdy se to neopakovalo, ale já jsem dodnes přesvědčena, že nám tehdy ďábel chtěl dokázat svoji existenci!

Helena S. (56), Jihlava