Životního partnera mi kdysi doslova vnutila kamarádka.

Chci se s vámi podělit o můj příběh osudového seznámení, který se mi stal před půl stoletím. Byl víkend a s kamarádkami jsme se rozhodly jít se trochu pobavit. Rády jsme tancovaly a tak jsme šly na ples.

Spatřila jsem tam jednoho chlapce, který mi byl velmi sympatický. Ale protože jsem byla nesmělá dívka, neodvážila jsem se k žádnému kroku.

Útěk se nezdařil

To by tu ovšem nesměly být kamarádky. Ukázala jsem jim toho kluka, co se mi líbil. Jedna z nich byla ženou činu. Nenápadně se vytratila a po chvilce mi s úsměvem řekla, že byla za ním a všechno mu prozradila.

Dokonce ho postrašila, že pokud si pro mě nepřijde na příští tanec, tak si ho podá. V té chvíli mi zmizel smích z tváře a strašně jsem se styděla, jak to bude vypadat.

Začala jsem se tomu chlapci vyhýbat, a jakmile začali znovu hrát, snažila jsem se nenápadně zadním vchodem utéct z budovy. I když byl na úplně jiném místě, najednou stál proti mně. S úsměvem na tváři mě požádal o tanec.

Rozbušilo se mi srdce

V zoufalství jsem si řekla, že budu mít alespoň příležitost vysvětlit celou situaci. Když se mě dotkl, srdce se mi rozbušilo a cítila jsem k němu velkou náklonnost.

Po jednom nevydařeném předchozím vztahu jsem si myslela, že už nic podobného nezažiji -ale stalo se. Byla to láska na první pohled. Dnes už se těmto vzpomínkám jen smějeme. Prý i on si mě předtím všiml, jenže byl nesmělý jako já.

Asi bychom ani jeden nesebrali odvahu a všechno mohlo být jinak. Měli jsme spolu šťastný život a s tou kamarádkou a její rodinou se stýkáme dodnes.

Iveta (68), Tábor