Zatímco já jsem měla v životě štěstí, kamarádce osud nepřál až do samého konce.

Moje nejlepší kamarádka se jmenovala Jiřina. Znaly jsme se už od školy a celý život jsme byly ve stálém kontaktu. Někdo má v životě štěstí více, jiný méně. Z nás dvou to byla Jiřina, kterou osud nešetřil.

Už nikoho nechtěla!

Dlouhá léta byla Jiřina zamilovaná do Radka, jednoho našeho bývalého spolužáka. Jeden čas s ním dokonce chodila, a když se rozešli, byla asi tou nejsmutnější dívkou na světě. Vrátili se k sobě po pár letech a všechno směřovalo ke svatbě. Tehdy jsem zase pro změnu viděla nejšťastnější ženu na planetě.

Netrvalo to ale dlouho. Radek bohužel tragicky zahynul, když ho na přechodu pro chodce smetl motorkář. Pro Jiřinu jako by tenkrát skončil celý svět. Odmítala jakékoliv další vztahy a neustále snila o tom, co by bývala s Radkem prožila.

Nechtěla mít rodinu ani děti. Všechny své následné ctitele odmítala.

Zůstala cíleně sama. Nikdo nemohl utišit její smutek. Vídaly jsme se pravidelně a já jsem se léta snažila dodávat Jiřině optimismus a naději. Nedařilo se mi to. Krátce pak po padesátce přišla další tvrdá rána.

Vybrala si jedno místo

Jiřina mi jednoho dne oznámila, že u ní našli zhoubný nádor. Měla rakovinu slinivky a prognóza byla moc špatná, jen pár měsíců života. Tehdy mě kamarádka požádala o splnění posledního přání. Nechtěla mít žádný pohřební obřad.

Chtěla jen, abych urnu s jejím popelem rozptýlila na místě, kde jí kdysi Radek požádal o ruku.

Probrečela jsem tehdy několik nocí, ale před Jiřinou jsem se snažila hrát statečnou. Samozřejmě, že jsem jí slíbila, co požadovala. Zemřela v umělém spánku ještě dříve, než lékaři předpokládali.

S urnou jsem pak odjela na místo, které mi Jiřina popsala a tam jsem udělala to, co chtěla.

Věřím, že se na mě dnes moje kamarádka dívá odněkud z nebe a ví, že jsem na ni nikdy nezapomněla – stejně jako ona vždycky vzpomínala na svého Radka. Třeba jsou v tom nebi spolu!

Vlaďka R. (57), Olomouc