U sklenky vína jsme s kamarádkou před lety potkaly tajemného muže, který nám věštil budoucnost. Všechno, co nám tehdy řekl, se pak do puntíku splnilo.

Uběhlo už bezmála třicet let od chvíle, kdy jsme s kamarádkou Pavlínou vyrazily do naší oblíbené vinárničky. Tentokrát jsme se rozhodly, že společně zapijeme žal nad rozchodem s mým tehdejším klukem.

Byl podmračený zimní den, ale uvnitř sálalo teplo z krbu a my stěží našly dvě místa. Pan vrchní nás dobře znal, takže nám hned přinesl na stůl džbánek bílého žernoseckého a nechal nás našim „holčičím“ starostem. Najednou se u našeho stolu objevil chlapík kolem padesátky.

Věděl o nás všechno

I když nám v našich dvaceti připadal jako stařec nad hrobem, musely jsme uznat, že je to fešák: takový ten typ šaramantního muže, co věkem zraje jako víno. Zdvořile se zeptal, jestli by si mohl přisednout.

Nepříliš ochotně jsme mu udělaly místo a já si pomyslela, že je to zase jeden z těch, co chytil druhou mízu a chce se seznámit s mladší ženskou. Ale on jen tak tiše seděl a dlouho trvalo, než konečně promluvil. Zadíval se mi do očí, až mě zamrazilo.

„Ten tvůj mládenec nestál za to, aby ses kvůli němu trápila. Ani se nenaděješ a potkáš toho pravého. S ním tě čeká báječný život, projedete celý svět a budete mít dvojčata.

Snaž se rychle zapomenout a buď ráda, že máš takovou skvělou kamarádku.“ Nebyla jsem mocná slova. Pavlína, která je pěkně od rány, se už nadechovala k tomu, aby ho vyhodila, jenže on se podíval pro změnu na ni. Zvláštně se usmál a řekl:

„Za tou drsňačkou se skrývá jemná duše. A taky velký smutek. Život se s tebou, panenko, nemazlil. Ale neboj, dobré srdce je zázrak.

Až se vdáš a budeš mít plnou chalupu vlastních dětí, zapomeneš i na to, co ti udělali rodiče.“ Pak dopil, zvedl se a zmizel tak rychle, že mám dodnes pocit, že se musel doslova vytratit do vzduchoprázdna.

Věštbu potvrdil život

S Pavlínou jsme zíraly ještě dlouho. Jak mohl vědět, že kamarádka vyrůstala od svých šesti let u babičky, protože rodiče se rozvedli a její máma se na ni kvůli nové rodině vykašlala? A z táty se stal alkoholik, kterému by nikdo dítě nesvěřil?

Podivné setkání nám vrtalo hlavou ještě pár dní, ale pak jsme na něj zapomněly. Jenže jak život šel, musela jsem si na toho podivného muže už mnohokrát vzpomenout. Vdala jsem se za Láďu, který jako je počítačovým specialistou a pracuje u mezinárodní firmy.

Díky tomu se ze mě stala skutečně světoběžnice a někdy mám pocit, že na světě snad není místo, kde bych aspoň nepřestupovala na letišti. Našim dětem, Jakubovi a Janě už je dnes skoro dvacet – a jsou to dvojčata. A Pavlína?

Se svým laskavým mužem Josefem bydlí na Šumavě ve starém statku, kde chovají koně a mají spolu šest dětí. Kamarádíme spolu i dnes, kdy už nám táhne padesátka. Lepší přítelkyni jsem ostatně nikdy neměla. I to ten tajemný věštec dobře poznal…

Táňa Z. (49), Plzeň