S vyvoláváním duchů by se nemělo žertovat, protože mohou opravdu přijít!
Tenhle příběh mi vyprávěla moje známá. Věřím, že se jí opravdu stal. Před třemi roky byla s partou přátel na zimním lyžování v horách. Ubytovali se ve velké chalupě.
Ve společenské místnosti byl krb, ve kterém po lyžařských radovánkách vždy příjemně plápolal oheň.
Nejprve to vypadalo na legraci
Jednoho večera kdosi navrhl uspořádat spiritistickou seanci. Všichni souhlasili, jen se dlouho nemohli dohodnout na tom, jakého mrtvého ducha vyvolají. Padaly různé návrhy na slavné osobnosti.
Nakonec se všichni shodli na někom, koho znali jen přítomní, a to ještě pouze ze starých fotografií: na bývalém majiteli chalupy, který zemřel za druhé světové války. Ve společenské místnosti se zhaslo velké světlo, na stole někdo zapálil svíčku.
Všichni přítomní spojili své ruce dohromady. Nejprve to vypadalo, že se nic dít nebude a všechno skončí jen nezávaznou legrací. Jeden po druhém vzýval každý člověk majitelovo jméno a prosil o jeho zjevení nebo jakoukoliv odpověď.
Takhle zopakovali rituál několikrát po sobě. Už to chtěli vzdát a rozsvítit, když náhle sám od sebe zhasl oheň v krbu.
Nikdo se neodvážil pohnout!
Vzápětí se místností prohnal závan studeného vzduchu, který sfoukl svíčku. Moje známá mi líčila, jak jí samotnou projel mráz až do morku kostí. Ve tmě, která nastala, se nikdo neodvážil strachem ani pohnout. Pak se ozval zvuk tříštícího se skla.
Všechna tři okna, která z místnosti vedla, samovolně praskla. Venku přitom žádný vítr nefoukal, byl tam klidný horský večer. Někteří z účastníků seance pak přísahali, že slyšeli i rozmrzelý mužský hlas.
Po minutě pak najednou znovu vzplál oheň v krbu a sama od sebe se rozhořela i svíčka. Nikdo nepochyboval, že se opravdu podařilo vyvolat ducha mrtvého majitele. Moje známá hned druhý den ráno z chalupy odjela, stále ještě vyděšená. K žádnému dalšímu podobnému pokusu už by se prý nikdy nenechala přemluvit!
Lenka S. (52), Praha
