Byla jsem v důchodu a hodila se mi každá koruna. Když šéfová vypsala tu soutěž, řekla jsem si, že tu cenu musím získat.
V důchodu jsem nastoupila na částečný úvazek jako prodavačka v malém krámku v centru našeho města. Prodávala jsem různé drobnosti a suvenýry pro turisty.
Krátce po mém nástupu odešla druhá prodavačka na mateřskou a nějaký čas jsem to v obchodě musela zvládat sama.
Lákavá nabídka
Nebyl to takový fofr, jak se na první pohled zdálo. Jenže když se turistická sezona rozjela naplno, rozhodla se majitelka obchodu, že vezme další sílu. Vybrala si mladou holku po maturitě.
Pro Zuzanu to byl jen dočasný přivýdělek, zatímco já potřebovala každou korunu. Vyjít s tou holkou nebylo jednoduché.
Chytrosti moc nepobrala a zajímalo ji všechno, jen ne obchod. Jedinou její předností bylo mládí, oči mrkací panny a vábivý úsměv. Díky tomu dostávala vyšší dýška než já.
Vrcholem všeho bylo, když se majitelka vymyslela, že ta z nás, která prodá za víc peněz, dostane o deset procent vyšší výplatu.
No a protože měla ve městě několik podobných obchůdků, rozhodla, že ta nejlepší ze všech bude mít prémii patnáct set. Hodila se mi každá koruna, a tak jsem byla odhodlaná vyhrát. Nebylo to ale jednoduché.
Rychle na koupák
Po pár dnech mi bylo jasné, že moc velké šance na výhru nemám. Tenkrát se paragony skoro nepsaly, kasa se dělala tak, že jsme na papír zapsaly cenu toho, co se prodalo.
Večer prodavačka, která dělala pokladnu, papíry sečetla, vzala peníze z kasy a společně s papíry odvezla majitelce.
Bylo krásné léto a Zuzana spěchala po práci vždy na koupaliště. Kasu jsem dělala já. Napodobit její písmo nebylo těžké. A tak jsem skoro každý večer něco z jejích prodejů přidala ke svým, abych měla větší tržbu. Ostatně to byla její chyba.
V počítání kasy jsme se měly střídat, já ji nenutila, aby odcházela dřív. Tak jsem na konci léta výhru dostala já. Za peníze navíc jsem koupila vnukům nějaké věci do školy, abych ulevila dceři. Udělala jsem tak dobrý skutek, abych svého činu nelitovala.
Blanka (62), Jihlava