Nevděčná sousedka mě u všech pomluvila, protože jsem ochutnala na gastronomické přehlídce cvrčky. Rozhodla jsem se, že je ochutná také, ale nebude o tom vědět!

Svoji sousedku jsem nijak nemilovala. Měla svoje mouchy a párkrát mi dokonce vyčetla, že jsem zapomněla vytřít chodbu. Já ale nezapomněla. To ona nebyla zrovna doma, aby si to zkontrolovala! Asi před rokem ovdověla a moc se změnila.

Už ji nebavilo šmírovat sousedy a sekýrovat děti, co šly okolo jejího bytu. Byla smutná a přestala se s kýmkoli bavit. Litovala jsem ji. Moc dobře jsem věděla, jak jí je.

Snažila jsem se ji rozptýlit

O manžela jsem přišla už před lety, ale stále jsem na něho myslela. Někdy jsem si s ním v duchu povídala a jindy ho zase žádala o radu. Společně prožitých třicet šest let se přece nedá jen tak vymazat.

A tak, přestože, jak už jsem řekla, jsme si nebyly se sousedkou nijak blízké, jsem ji začala navštěvovat. Občas jsem jí přinesla něco dobrého na zub a jindy zase nějaké časopisy. Aby si vyluštila křížovky, na které jsem já neměla buňky.

Zprvu byla ostýchavá a tvářila se, že ji otravuji, ale potom se přece jen nechala obměkčit. A i já zjistila, že dokáže být docela milá. „Magdi, v sobotu se u nás na výstavišti koná nějaká gastronomická přehlídka.

Šou s ukázkami exotických jídel. Mohly bychom tam jít a něco ochutnat, co říkáš?“ lákala jsem jí a ona k mému údivu docela rychle souhlasila.

Nabídli nám brouky

Obě jsme se pěkně nastrojily a vydaly se vstříc dobrodružství. A dobrodružství to opravdu bylo. Čekala jsem nějaké neznámé druhy exotického ovoce, ale oni nám předvedli pár zeleninových jídel a potom už jen výrobky ze cvrčků a podobné havěti.

Nakonec byla ochutnávka živých broučků a také těch smažených. „Fuj, to bych do pusy nikdy nevzala!“ vykřikla se rozhořčeně sousedka, ale já to chtěla zkusit. Ze zvědavosti! Vždyť kdysi se jedly veverky a také to nikomu nepřipadalo divné.

Tak proč se čílit nad hmyzem? Sousedka Božka mě s odporem pozorovala, jak koušu do cvrčka a potom naznačila dávení. Domů jsme šly mlčky. Jako bych jí něco provedla! Druhý den ráno na mě povykoval soused odvedle.

Pomluvila mě, kde se dalo

„Prý se cpete hmyzem! Je to odporné!“ Tuhle a podobnou větu jsem si ten den vyslechla od mnoha lidí. Připadla jsem si jako prašivá. Bylo mi jasné, odkud vítr vane. Sousedka mě pomluvila v celém našem osmipatrovém paneláku! Naštvalo mě to.

Chtěla jsem jí udělat radost a ona se mi takhle odvděčila? Rozhodla jsem se s ní už nikdy nepromluvit. Při nákupu v nedaleké samoobsluze mě ale napadlo něco úplně jiného. Prodávali tam totiž v akci cvrččí mouku.

„Vážně je ze cvrčků?“ ptala jsem se nedůvěřivě prodavačky a ona přisvědčila. „Cvrčci obsahují spoustu minerálů, mouka z nich je zdravá a chutná jako mleté oříšky! Vážně!“ Slečna mě nemusela dlouho přemlouvat.

Nakoupila jsem dvě cvrččí mouky a také prášek do pečiva a rum. „Upeču bábovku!“ umínila jsem si a hned jsem se pustila do díla.

Bábovka jí zachutnala

Povedla se mi náramně. Vypadala jako oříšková a také tak chutnala. Pocukrovala jsme pár pěkných kousků a zazvonila na sousedku. „Nesu nějakou sladkost ke kafi!“ zahlaholila jsem, jako by se nic nestalo.

Ona se nezmohla na odpor a pozvala mě dál. Bábovka lákavě voněla a sousedka Božka nedokázala odolat. Snědla hned dva velké kusy. Zvedla jsem se k odchodu a až u dveří jsem se mile zeptala:

Ty, Boženko, že neuhádneš, z čeho jsem tu bábovku upekla?“ Ona jen zakroutila hlavou.

A tak jsem jí to řekla: „Ze cvrčků! A byla dobrá, viď?“

Marie N. (67), Zlín