Poté, co jsem se s novým nájemníkem dostala do sporu, onemocněla jsem.

Řadu let jsme bydleli ve stejném paneláku a se svými sousedy jsme dobře vycházeli. V garsonce vedle nás bydlela hodná starší paní, tu si ale jednoho dne k sobě vzala její dcera.

Byt tak na nějaký čas osiřel a já doufala, že se do něho nenastěhuje někdo, kdo by mi neseděl. Netušila jsem, že nový soused může být i nebezpečný!

Najednou bylo po klidu

Starší pán, který se do bytu nakonec přistěhoval, působil nejprve celkem sympatickým dojmem. Z rozhovoru s ním jsem zjistila, že Miroslav, jak se jmenoval, je rozvedený a bezdětný.

Zaujalo mě, že trávil většinu času doma a přemýšlela jsem, čím se tedy asi tak živí.

Do práce evidentně nechodil. Na účetního nebo finančního poradce jsem ho netipovala a v jeho věku rovněž nebylo pravděpodobné, že by byl nějakým internetovým specialistou.

Sousedé odvedle to ale zjistili: Miroslav byl astrologem, věštcem a okultním poradcem. Brzy se u něho začaly střídat různé návštěvy, což byli jeho klienti a klientky. Nebylo mi to tak úplně milé, tím spíš, že chodili často po večerech.

Do dříve tak klidného domu to vnášelo neobvyklý ruch. Nic jsem s tím ale nemohla dělat, domovní pořádek nikdo nenarušoval a po dvaadvacáté hodině skutečně vždy zavládl noční klid.

Onemocněla jsem po dvaceti letech

Jednoho dne, když jsem pana Miroslava potkala na chodbě, dala jsem najevo, že se mi moc nelíbí ty zástupy lidí, které ho navštěvují. V tu chvíli se na mě podíval tak zlým pohledem, až se mi málem zastavilo srdce. Pochopila jsem, že jsem si svými slovy udělala ze souseda nepřítele.

Brzy nato jsem onemocněla. S tou příhodou jsem si to nejprve nedávala do souvislostí a při mém praktickém myšlení by mě to vlastně ani nenapadlo.

Bylo mi jen divné, že po téměř dvaceti letech, kdy jsem neměla pořádně ani rýmu, se nyní potím s horečkou v posteli a nemohu skoro spát a jíst.

Doktorka moji nemoc diagnostikovala jako silnější chřipku. Antibiotika, která mi předepsala, ale nezabírala. Dva týdny jsem ležela doma, než jsem byla znovu schopná chodit do práce.

Nevěděla jsem, co mám dělat

Brzy nato jsem opět na chodbě potkala souseda. Znovu se na mě nepříjemně podíval a pronesl divnou větu. Řekl, že jsem snad dostala za vyučenou. Přejel mi mráz po zádech. Došlo mi, že někdo, kdo se zabývá okultismem, může být i nebezpečný.

Ten úbytek energie, který jsem odnesla nemocí, měl určitě na svědomí on. Potvrzovaly mi to pak další zkušenosti. Kdykoliv jsme se s panem Miroslavem setkali, připadalo mi, jako když ze mě někdo vysává život. Netušila jsem, na koho bych se měla obrátit.

Manžel by se mi vysmál, byl k podobným věcem ještě více skeptický než já. A stejně bych dopadla i na policii. Přítomnost souseda se tak pro mě stávala traumatem.

Uvažovala jsem dokonce, že manželovi navrhnu, abychom se přestěhovali, i když bych musela najít nějaké náhradní důvody.

Naštěstí se to vyřešilo samo. Jednoho dne se soused odstěhoval a vedlejší byt byl znovu prázdný. Od lidí v domě jsem se pak dozvěděla, že pan Miroslav měl nějaké problémy se zákonem a tak raději zmizel.

Dnes vedle žije mladá hodná studentka, se kterou nejsou žádné problémy. Vlastně mi svým milým úsměvem naopak energii dodává!

Věra Š., (59), Ostrava