Hleděla jsem do tváře, kterou jsem měla spojenou s nepříjemným obdobím.

Když mi moje dcera Adéla oznámila, že má už delší čas přítele a chce si ho vzít, byla jsem tím dost zaskočená. Do jejích vztahů jsem nikdy moc neviděla. Někdy mi připadalo, že střídá jednoho partnera za druhým.

Neměly jsme mezi sebou takový důvěrný vztah, jako mají jiné matky s dcerami. Byla to i moje chyba, s manželem jsme trochu nezvládli citlivé období Adélina dospívání a v té době jsme se s dcerou dost odcizily.

Podoba byla zarážející

O plánované svatbě začala Adéla mluvit jako o hotové věci. Chtěli jsme pochopitelně budoucího zetě poznat, takže jsme dceru požádali, aby ho přivedla představit. Naplánovali jsme slavnostní nedělní oběd. Byla jsem zvědavá, koho přivede.

Připravovala jsem se na nejrůznější možnosti, protože Adéla toho o svém příteli moc neprozradila. Věděli jsme jen, že se jmenuje Michal. Jakmile přišla ona neděle, napětí ve mně od rána vzrůstalo.

Počítala jsem se vším, ale když dcera se svým společníkem vstoupili, zažila jsem šok.

Roztřásla se mi kolena a vyschlo mi v ústech. Připadalo mi, jako bych se vrátila o spoustu let zpátky, do období, kdy jsem studovala na střední škole. Hleděla jsem do tváře někoho, kdo mi tehdy hodně ublížil.

Samozřejmě to nemohl být přímo on, nicméně ta podoba byla zarážející. Všechno se pak potvrdilo, když mi Michal sdělil své příjmení. To už jsem nepochybovala o tom, kdo je jeho otcem.

Naději vystřídala hořkost

Navenek jsem dělala, jako by se nic nestalo, ale v duchu jsem vzpomínala na nepěknou kapitolu svého života. Chodila jsem tehdy do třetího ročníku a měla jsem krátkodobou známost se studentem z ročníku maturitního. Dalo by se říct, že mě v podstatě zmanipuloval a svedl.

Byla jsem naivní a nezkušená a tak mu to nedalo moc práce, protože byl atraktivní a většina dívek ze školy po něm šílela. Jmenoval se Radim.

Zamilovala jsem se do něho, a když jsem zjistila, že jsem v jiném stavu, bláhově jsem se domnívala, že si mě Radim vezme. Dočkala jsem se ale od něho krutého zklamání.

Rozešel se se mnou a ještě tvrdil, že to dítě není jeho. Dopadlo to tak, že jsem šla na interrupci. Doma se mi to podařilo utajit. Poznamenalo to moji psychiku i víru v lásku a ve vztahy. Dlouho jsem pak nechtěla navazovat další známosti. Vdala jsem se až před třicítkou.

Těhotenství bylo problematické, i kvůli následkům někdejšího zákroku. Manžel o mé minulosti nevěděl. Původně jsme plánovali dvě nebo tři děti, nakonec jsme měli jen Adélu. A nyní jsem tu stála tváří v tvář mladíkovi, jehož otec tak hrubě ovlivnil můj život.

Nejprve mě nepoznal

Nedala jsem na sobě nic znát. Uvědomovala jsem si, že Michal působí jako docela slušný mladý muž – nejspíš nepobral ty špatné geny svého otce. Bála jsem se ale chvíle, kdy se znovu ocitnu tváří v tvář Radimovi. A co hůře, docházelo by pak k pravidelnému kontaktu.

Přemýšlela jsem, jestli o svém tajemství z mládí mám říct manželovi a dceři, ale rozhodla jsem se, že to neudělám. Chtěla jsem počkat na to, jak bude reagovat Radim, až ho uvidím.

Přišlo to brzy, protože Adéla s Michalem si přáli co nejdříve seznámit oboje rodiče.

Noc před tím setkáním jsem skoro nespala. Když jsem pak po letech stanula tváří v tvář Radimovi, cítila jsem velkou úzkost. On mě hned nepoznal – teprve když jsem se mu připomněla, viděla jsem, jak zblednul.

Mezi čtyřma očima se mi pak za tu dávnou zradu omluvil. Pochopila jsem, že je dnes už jiný a že svoji omluvu míní upřímně. Člověk by měl umět odpouštět, takže dnes máme korektní vztahy – a také společnou vnučku!

Jarmila Z. (59), Praha