Nejhorší je pocit z toho, když člověk chce někoho potrestat a dopustí se omylu.
Některé věci bychom si měli předem několikrát rozmyslet, než je uděláme. Já jsem se o tom přesvědčila v záležitosti, do které mi vlastně nic nebylo. Nadělala jsem přitom více škody než užitku.
Byla úplně na dně
Když k nám do práce nastoupila nová kolegyně jménem Lucie, ujala jsem se jí a snažila se jí pomáhat. Byla o generaci mladší než já, kolem třiceti let. Neměla za sebou snadný život, rodiče se rozvedli a ona se stala obětí válek mezi nimi.
Podepsalo se to na její uzavřenější a citlivější povaze. Ani ve vztazích se jí příliš nedařilo. Lucie si ke mně rychle vypěstovala důvěru. Asi dva měsíce po jejím nástupu jsem viděla, že jí něco trápí, dokonce měla i slzy v očích. Zeptala jsem se, jestli jí mohu nějak pomoci.
Nejprve se nechtěla svěřit, ale potom prozradila, že čeká dítě. Otcem byl ale bohužel ženatý muž, který se rozhodně nechtěl rozvádět. Představa, že se stane svobodnou matkou, byla pro Lucii děsivá.
Řekla mi podrobnosti, včetně toho, že muž, který byl jejím milencem, se ke svému otcovství rozhodně nechtěl hlásit. Obviňoval Lucii dokonce z toho, že dítě není jeho.
Kolegyně se nakonec rozhodla miminko si nechat, protože hrozilo, že už by otěhotnět znovu nemohla.
Ve čtvrtém měsíci ale potratila. Psychicky i fyzicky se dotkla dna. Já jsem za ní chodila do nemocnice a pak i domů. Čím dál více jsem přitom měla zlost na toho muže, který jí do problémů přivedl.
Lucie nakonec odešla z práce a odstěhovala se na druhý konec republiky. Předtím mi ale ještě prozradila, kdo byl oním nezodpovědným svůdcem.
Rozhodla jsem se vyřídit to za ni
Znala jsem tak adresu i jméno muže, který v podstatě zničil život jedné ženy. Vzpomněla jsem si na všechny podvodníky a darebáky, které jsem potkala já ve svých mladých letech. Rozhodla jsem se, že Lucii pomstím.
Měla jsem k tomu volné ruce, protože jsem byla několik let rozvedená a dcera žila v zahraničí. Jméno toho člověka znělo Miroslav Valenta. Přesvědčila jsem se, že skutečně bydlí na dané adrese: jednalo se o sedmipatrový panelák.
Téměř jako soukromý detektiv jsem si o Valentovi zjišťovala další a další informace. Věděla jsem nyní, kde pracuje. Zbývalo vymyslet, jakým způsobem se mu pomstít a dát najevo, že provedl špatnou věc.
Rozhodla jsem se, že mu způsobím problémy v manželství. Bylo evidentní, že o jeho záletech – kdy Lucie určitě nebyla jedinou obětí – manželka nevěděla. Další informace jsem tedy posbírala o paní Valentové.
Té jsem se pak ozvala jako milenka jejího muže. Spustila jsem na ni scénu, že brání rozvodu a sdělila jí, že Miroslav plánuje budoucnost se mnou. Paní Valentová se nezhroutila, podle její reakce to vypadalo, že svůdník bude mít opravdu velké problémy.
Prožila jsem neuvěřitelný šok
Dopadlo to nad očekávání dobře, alespoň jsem si to myslela. Zavolala jsem ještě několikrát a přes veškeré zapírání byl muž, který ublížil Lucii, vyhozen z bytu. Rozvod byl jen otázkou času. Zbývalo jediné: říct Valentovi do očí, za co byl potrestán.
Počkala jsem si na něho před firmou, kde pracoval a všechno jsem mu řekla. Tím, kdo prožil šok, jsem ale byla já. Ukázalo se, že jméno Valenty používal jako krycí pro svádění žen jeden jeho bývalý kolega. Nedávno mu také přiznal, že jedna jeho „oběť“ čeká dítě.
Bylo mi jasné, že moje pomsta nevyšla, naopak ublížila nevinnému člověku. Jméno toho kolegy mi ale nešťastný muž neprozradil. Své manželství už nezachránil. Mám v sobě od té doby velký pocit viny, který nejde ničím smazat.
Nikdy už bych se do podobné hloupé akce nepustila, jenže na nápravu je už pozdě.
Daniela N. (56), Liberec