V manželství už jsem dál nemohla vydržet, a tak jsem si zabalila kufr a odešla. Netušila jsem ale, že mi to syn bude zazlívat.

Nikdy bych nevěřila, že se náš vztah se synem může tak pokazit. Vždycky jsme s Péťou byli jako nejlepší kamarádi. Měl rád můj smích, moje příběhy, i to, že jsem mu dělala palačinky ve tvaru medvědů.

Ale život má zvláštní způsob, jak ukázat, že některé vztahy projdou zkouškami, které si nevymyslíte ani v těch nejčernějších snech.

Když jsem se rozváděla s manželem, Péťovi bylo osmnáct. Byla to ta nejhorší doba, kterou jsme si k rozvodu mohli vybrat.

V jeho očích jsem byla ta, co zničila rodinu

Nebyl už dítě, ale zase nebyl ještě ani muž. A z nějakého důvodu si vybral být na straně manžela. Ne že bych mu to tehdy vyčítala, byl to jeho otec, přirozeně. Ale bolela mě ta absolutní zarputilost, s jakou se postavil proti mně.

Myslela jsem si, že pochopí, že některé věci v životě prostě přestanou fungovat. Ale on nechtěl nic slyšet. V jeho očích jsem byla ta, která zničila naši rodinu.

Nechápal, že už jsem dál nemohla žít v tichu a v prázdnu, kde se láska dávno proměnila jen v každodenní snahu přežít.

Nebyla v tom žádná nevěra, žádné drama, jen dlouhé roky plné hořkých zklamání, nenaplněných očekávání a nikdy nesplněných snů.

Vymazal mě ze svého života

Čekala jsem, že se syn bude zlobit, ale netušila jsem, že se naprosto odmlčí a nebude chtít se mnou ani promluvit. Ani SMS o Vánocích, ani na narozeniny. Jen ticho.

To hrozné, dusivé ticho, které jsem bohužel pár let řešila nahlížením na dno sklenky. To mi bohužel na několik let úplně zavřelo cestu k našemu usmíření. Pak jsem se dozvěděla, že můj syn měl nehodu a skončil v nemocnici.

Po pár týdnech mi přišla zpráva

Když mi to volala jeho teta, rychle jsem šla za ním, i když jsem se bála, že mě vyhodí. Sedla jsem si vedle

něj a tiše řekla: „Promiň.“ Ne za rozvod. Ale za to, že jsem ho v tom všem nechala s jeho bolestí samotného. Neřekl nic. Ani když se probudil.

Jen se na mě dlouze podíval. A v těch očích už nebyla zloba. Seděla jsem tam celé dva dny a pak odešla. Po pár týdnech mi přišla zpráva, jedna věta: „Asi bych tě rád viděl.“ Samým štěstím jsem se rozbrečela.

Miloval mě z celého svého srdce

Naše první setkání bylo nesmělé, rozpačité a křečovité. Ale s každou další schůzkou to bylo lepší a lepší. Jednoho dne mi řekl: „Víš, mami, já jsem tě miloval tak, že jsem si myslel, že mě nikdy neopustíš.“

A tehdy jsem pochopila, že mlčel ne proto, že by mě nenáviděl, ale proto, že mě miloval z celého srdce, a já ho tak zklamala. A ta láska byla zraněna.

Dnes jsem vděčná, že jsme toto těžké období zvládli překonat a máme opět úžasný vztah a vše doháníme.

Dana M., 59 let, České Budějovice