Bylo mi dvanáct let, když jsem měla tu ošklivou nehodu na koni. Byla jsem na pokraji života a smrti. Nakonec jsem ale nezemřela já, ale moje milovaná kobylka Daisy.

Stalo se to tak dávno, přesto to mám stále v živé paměti. Jak by taky ne. Vždyť jsem tenkrát bojovala o holý život. Doktoři mi dávali sotva desetiprocentní šanci na přežití a pomalu připravovali rodiče na to, aby počítali s nejhorším.

Jenže pak se zničehonic stal zázrak. Alespoň tak to nazývali lékaři. Já jsem však do dneška přesvědčená o tom, že tatínek tehdy Smrt uplatil.

Dětství na statku

S rodiči jsem vyrůstala na statku. Měli jsme spoustu zvířat – slepice, králíky, kozy a taky jednu kobylku. Koně jsem milovala už odmalička. Když mi bylo osm let, začala jsem chodit do jezdeckého oddílu.

Naučila jsem se tam, jak se koním správně čistí kopyta, hřebelcuje srst, přendává seno a sláma a mnoho dalších věcí. Po nějaké době mi rodiče také zaplatili trenéra, který mě naučil na koni jezdit.

Koně mě uchvátili

Úplně jsem tomu propadla. Pohled na svět z koňského sedla je prostě nejkrásnější. Pokaždé, když jsem se proháněla na své kobylce Daisy rozlehlými poli kolem statku, tak jsem cítila nepopsatelné štěstí a zároveň neuvěřitelnou lehkost, volnost a svobodu.

Jízdu na koni jsem milovala. A až do toho osudného dne jsem byla přesvědčená o tom, že mě o ni nikdo a nic na světě nemůže připravit.

Osudná nehoda

Byl podzimní den. Trochu mrholilo, ale já jsem i přesto vyrazila na projížďku na koni. Cválala jsem na Daisy krajinou, když se odněkud z lesa náhle ozval výstřel. Daisy se splašila a začala uhánět zběsilou rychlostí k silnici.

Vzpomínám si jen na to, jak jsem křičela, snažila se ji ovládnout, ale nepodařilo se mi to. Přišel hrozný náraz a pak už byla jen tma a ticho.

Zázrakem jsem přežila

Probudila jsem se až o několik dní později v nemocnici. Upadla jsem totiž do kómatu a můj stav byl velice vážný. Celé tělo mě bolelo, hlava třeštila, do žil jsem měla zavedené všelijaké hadičky a kolem mě pípaly přístroje.

Jakýsi hlas se ptal: „Žije, nebo ne?“ Patřil tátovi. Odpověď zněla: „Bude v pořádku. Dostane se z toho.“

Uplatil smrt

Ano, přežila jsem, ale moje milovaná kobylka Daisy zemřela. Můj tatínek vyměnil její duši za mou. Později se mi totiž přiznal k tomu, že po té nehodě, kdy jsem byla na pokraji života a smrti, poprosil Smrt o výměnu. Čaroval? Těžko říct.

Vím jen, že Daisy odešla, a já zůstala. A proto věřím, že tehdy umřela místo mě.

Dáša F. (54), Rakovník