Dnes už jsem přesvědčená o tom, že když zemřeme, čeká nás ještě něco dalšího.
S mým milovaným manželem Jaroslavem jsem strávila většinu života. Seznámili jsme se v osmnácti a necelý rok nato jsme se vzali. Báječně jsme si spolu rozuměli, nikdy jsme se nehádali.
Když ho v devětašedesáti nečekaně zradilo srdce a on tu ze dne na den najednou nebyl, bylo to, jako by mi někdo sebral polovinu mého já.
Stále jsem vzpomínala
Jaroslavovým odchodem jsem ztratila smysl života. Zůstaly mi jenom vzpomínky na všechna ta společně prožitá léta. Často jsem se k němu v duchu obracela a vyčítala mu, že mě opustil.
Chodila jsem na dlouhé procházky do přírody, tak jak jsme to dělali celý život spolu. Předstírala jsem sama před sebou, že je tam manžel stále se mnou.
Tajemný stín
Jednoho podzimního odpoledne, necelý měsíc po manželově smrti, jsem koutkem oka zahlédla podivný stín. Podívala jsem se tím směrem a strnula jsem. Byla bych na vlastní život přísahala, že tam vidím stát Jaroslava.
Nic neříkal, jen se na mě povzbudivě usmál, jak míval ve zvyku. Pak přelud zmizel.
Noční šepot
Bála jsem se, že jsem ze ztráty životní lásky na nervy nebo že ztrácím rozum. Snažila jsem se tedy od vzpomínek odpoutat a soustředit se na svoji přítomnost. Přesto jsem za pár týdnů měla další podivný zážitek.
Tentokrát jsem se probudila uprostřed noci a vnímala, jak vedle mé postele někdo stojí. Slyšela jsem i nezřetelné šeptání. Okamžitě jsem poznala Jardův hlas. Když jsem však rozsvítila, byla ložnice prázdná.
Zážitek ze hřbitova
Potřetí se mi něco takového přihodilo na hřbitově. Stála jsem u rodinné hrobky, myslela na své rodiče i na manžela, když vtom ke mně zezadu zavanul studený vzduch. A pak jsem na svém rameni pocítila dotek a uslyšela tichý hlas, který patřil manželovi.
Říkal mi, že nemám být smutná a mám si užívat života, dokud jsem na světě. Že prý je to jeho přání a také přání mých rodičů. Pak ještě dodal, že se jednou opět setkáme.
Snažím se žít dál
Ten okamžik trval jen pár vteřin, ale já tam pak ještě dlouho stála, neschopná jakéhokoli pohybu. K žádnému dalšímu kontaktu s mým mrtvým milovaným mužem už nedošlo, ale zařídila jsem se podle toho, co mi říkal a snažím se žít tak, jak si přál…
Antonie L. (71), západní Čechy
