Domnívala jsem se, že budu cvičit jógu, ale bylo to ještě horší. Kurz kámásutry už byl v plném proudu a mně nezbývalo, než předstírat nadšení!
Všechno mě bolelo a bylo čím dál lehčí vyjmenovat těch pár zbývajících pár orgánů, které mě ještě nezlobily, než ty ostatní. Ráno jsem se už nenarovnala a večer se ploužila do postele jako nějaká zombie.
Vyzkoušela jsem snad všechny bylinky a potom i léky proti bolesti. Přinesly mi, samozřejmě, jen krátkodobou úlevu.
Všichni mi domlouvali
„To máš z toho, že necvičíš!“ konstatoval můj muž, když jsem si jako obvykle, už u snídaně, stěžovala na všechny bolesti světa. Naštval mě. Ne, tím co řekl, ale jak se na mě podíval! Kriticky a tak nějak skoro s odporem!
Musela jsem na ten jeho pohled stále myslet. Měl pravdu, že jsem líná a pohodlná. Ale to na mě musel tak koukat? Sám také nebyl žádný Belmondo, tak co! Skoro týden jsem s ním nemluvila. Když přišla, jakoby náhodou, na návštěvu dcera, začala mi domlouvat.
Hned mi bylo jasné, že ji její milovaný tatínek navedl! „Mami, měla bys se sebou něco dělat. Takhle skončíš na vozíku! Vždyť jsi ještě mladá! Co budeš dělat, až budu po tobě chtít vozit kočárek!“ ševelila a já se zaradovala.
Že by vytoužené vnouče bylo už na cestě? „Ale ne, prosím tě, nic nečekám. Ale ty čekej brzkou invaliditu!“ křikla na mě naštvaně a odkráčela.
Cvičila jsem ropuchu
Radost jsem neměla, ale musela jsem uznat, že něco na těch jejích slovech je. Přihlásila jsem se na jógu. Trochu nechtíc, ale utěšovala jsem se, že při ní alespoň nebudu muset poskakovat do rytmu. Kurz se konal v naší tělocvičně hned za kulturním domem.
Běžel už měsíc, ale prý se mohu přidat. Ze skříně jsem vytáhla staré tepláky a jedno nové tričko. Bylo mi malé, ale na nějaké povalování na zemi snad stačí, říkala jsem si. V sále bylo přítmí a ticho.
Hrála nějaká relaxační hudba a všechny ženské na té zemi vypadaly, že spí tvrdým spánkem. Kurz vedl k mému překvapení muž. Lehla jsem si až do poslední řady a byla tichá jako myška.
„Milé dámy, jak už jsme si řekli minule, kámásutra je složená ze slov kámá, které značí touhu a sutra, což znamená manuál. Jedná se tedy o jakýsi postelový manuál, který rozeznává 82 nejrůznějších poloh. Nyní si nacvičíme pozici Ropuchy!“
Cvičíme společně
„Cože? Co to tady ten chlap mele?“ ptala jsme se v duchu zděšeně a rozhlížela jsem se kolem sebe. Domnělí spáči, či vlastně spáčky, nápadně ožily. Začaly se vrtět a kroutit. Otáčet se a mrskat nohama. Bylo to skoro až strašidelné v tom přítmí!
Pán vepředu pokračoval: „A teď plynule přejdeme na pozici delfína!“ Byla jsem úplně v šoku. Skoro jako bych se ocitla v nějaké zvláštní ZOO! Domů jsme šla ale dost uvolněná. Od všeho toho roztahování nohou, rukou a kroucení pánve.
Doma na mě netrpělivě čekal manžel. „Tak co, jaké to cvičení bylo? Byla jsi spokojená?“ vyptával se a já mu jen pokynula rukou směrem k naší ložnici: „Pojď se podívat, pár cviků ti ukážu!“ Ráno jsem vstala čilá jako rybička.
Ne, že by mě nic nebolelo, ale určitě o hodně méně, než předchozí den! Kurz kámásutry mi pomohl. Už jsem se nemohla další lekce dočkat! A můj manžel taky. Cvičíme totiž spolu, samozřejmě!
Věra S. (58), Brno