Chtěli jsem si jen trochu užít přírody a nadýchat se čerstvého vzduchu. Příjemná procházka se však náhle proměnila v nevysvětlitelné dobrodružství, po kterém vnučka nemohla týden spát.
Loni v létě jsme hlídali naši sedmiletou vnučku Anežku. Měla prázdniny a první týden trávila se mnou a manželem. Rozhodli jsme se odjet pryč z města. „Ať je holka na čerstvém vzduchu,“ povídal muž, když zamlouval pokoj v malém penzionu v jižních Čechách.
Anežka nejdřív trochu protestovala, těšila se totiž, že bude chodit s kamarádkami na koupaliště. Když jsme jí ale řekli, že pojede i sousedovic pes Bert, se kterým bude moci chodit na výlety do krásné přírody, tak se nakonec začala těšit.
Tajemný les
Bylo po obědě, a protože bylo krásně, na nebi ani mráček, rozhodli jsme se, že vyrazíme do lesa. Manžel je vášnivý houbař a těšil se na to, jak bude Anežku učit poznávat jednotlivé druhy. Šli jsme po lesní cestičce, Bert běhal kolem nás.
Jenže po houbách jakoby se slehla zem. Po asi hodině nám Anežka oznámila, že potřebuje na záchod. Řekli jsme jí, ať jde za nějaký větší strom, ale aby se držela poblíž lesní pěšinky a nechodila dál do lesa. „Dobře,“ odpověděla a zmizela nám z očí.
S manželem a Bertem jsme čekali na cestičce, když Bert zničehonic vyrazil přesně tím směrem, kterým se vydala vnučka. „Asi ucejtil nějakou srnku,“ podotkl manžel. Usmála jsem se, ale pak mě zaplavil nepříjemný pocit.
Mrazivé vytí
Kolem nás se rozprostřelo úplné ticho. „Anežko!“ zavolala jsem na vnučku. Odpověď žádná. „Anežko!“ volali jsem s manželem najednou. Když se stále neozývala, vydali jsme se za ní. Po pár metrech jsme ji zahlédli. Běžela proti nám, bílá jak stěna.
Byla vystrašená, třásla se a nezmohla se ani na slovo. Zeptali jsme se, co se stalo. Odpověděla, že viděla vlka. S manželem jsme se na sebe podívali. „Dětská fantazie,“ špitl muž. Nejistě jsem přikývla. Jenže pak se stalo něco podivného.
Z lesa se ozvalo hrůzu nahánějící zakňučení, po kterém následovalo hlasité vlčí vytí. O pár vteřin později vyběhl z lesa pokousaný Bert. Naštěstí jeho zranění nebylo život ohrožující.
Veterinář mu ránu sedmi stehy zašil a po pár týdnech běhal Bert zase jako srnka. Co se v lese tenkrát skutečně stalo ale asi nikdy nezjistíme.
Františka O. (62), Plzeň
