Moje problémy doma nikoho nezajímaly, a tak jsem si roky nechávala pro sebe, že trpím vážným onemocněním krve. Až smrt babičky mi dodala sílu jim to naplno „vpálit“.

Naše rodina nikdy nebyla tak spořádaná a klidná jako ty ostatní. Každý si nesl na zádech batůžek svých problémů a někdo je před ostatními ventiloval více, a někdo zase méně.

Nejvíce starostí nám nadělal jeden z mých bratrů, který se delší dobu potýkal se závislostí na hazardu.

Nejen že okrádal příbuzné, ale ještě si k tomu našel přítelkyni, která byla závislá na drogách a málem ho do nich také zatáhla. Ale alespoň v tomhle měl Michal rozum a do ničeho takového nespadl.

Nikdo by mě stejně neposlouchal

Nepamatuji si snad ani období, kdy by v naší rodině někdo neměl nějaký problém, který vždy dopadal na všechny její členy. Jediný, kdo před vším utíkal, byl můj táta, který si po rozvodu s mámou našel novou ženskou a my už jsme ho vůbec nezajímali.

Občas jsme se vídali, popovídali, ale zkrátka mu bylo nějak jedno, jak proplouváme životem. Není divu, že jsem nechtěla ventilovat své problémy a raději si vše nechávala pro sebe. Vždyť by mě stejně nikdo neposlouchal, protože ostatní měli větší potíže než já.

Byla jsem vděčná za manžela a děti

Naštěstí jsem si našla milujícího manžela, založila vlastní rodinu, a cítila se tak v bezpečí. Pak mi ale byla diagnostikována velmi vážná nemoc krve, která měla mimo jiné za následek, že jsem byla neustále unavená, a i moje psychika to pořádně odnášela.

První roky, které byly úplně nejhorší, jsem nikomu z rodiny o své nemoci neřekla, protože jsem měla tušení, že nad tím stejně všichni mávnou rukou. Ostatně měli svých starostí dost.

O babičku jsem se musela postarat já

Já se proto soustředila na své děti a manžela a snažila se dát co nejvíce zdravotně dohromady.

Pak ale babička onemocněla, stal se z ní „ležák“, a jak už to u nás v rodině bývá, každý měl najednou plno práce, a protože nikdo nevěděl, čím si procházím, karta padla na mě a já se začala o babičku starat.

Byla můj anděl strážný, a tak jsem ani minutu neváhala. Také jsem se jí konečně svěřila s tím, co trápí mě, a byla jsem dojatá, jak moc ji to mrzelo a chtěla mi vše co nejvíce usnadnit. Sehnaly jsme proto asistentku, která za ní několikrát týdně jezdila.

Mnohé jsem odstřihla ze života

Když babička zemřela, bylo mi opravdu velice smutno. Vždyť byla jediným člověkem na světě, kterému na mně záleželo. V ten okamžik jsem věděla, že chci všem od plic říct, čím si procházím, a odstřihnout ze svého života ty, kteří ze mě jen vysávají energii.

Jakmile jsem to udělala, nestačila jsem se divit. Manžel mi začal se vším pomáhat a je mi dnes velkou oporou. Jen mě mrzí, že jsem se mu nesvěřila už dřív. Mohla jsem si ušetřit spoustu trápení.

Gábina E., 49 let, Benešov