Pokaždé, když jsem zavřela oči, slétali se ke mně skřivani ze všech stran. Pocity strachu a hrůzy však byly zbytečné. Zjistila jsem, že mi chtějí pomoci…

Došlo k tomu v době, kdy mi zemřela maminka. Bylo mi dvaačtyřicet let. Její smrt mnou velice otřásla. Možná bych se s ní bývala vyrovnala lépe, kdybych měla oporu ve svém tehdejším příteli Viktorovi. Jenže on, místo toho, aby mi dával sílu a utěšoval mě, tak se se mnou rozešel.

To už na mě bylo opravdu moc. A poslední ranou bylo, když jsem následně ještě dostala výpověď v práci.

Vracel se každou noc

To už moje bolavá a rozbitá duše nevydržela. Sesypala jsem se. Trpěla jsem velkými depresemi a nic mě nebavilo. Z ničeho jsem neměla radost, pro nic jsem se nedokázala nadchnout. Nebudu vám lhát – tu a tam mě i přepadaly černé myšlenky na sebevraždu.

A přesně v tu dobu, kdy jsem byla na úplném dně, se mi začal zdát sen, který mě noc co noc pronásledoval.

Pronásledovali mě

Jen co jsem usnula, ocitla jsem se v jakémsi velkém temné lese. V dálce jsem viděla černé body, které se zvětšovaly. Neslyšně se ke mně blížily stovky skřivanů. Přepadl mě neuvěřitelný strach a hrůza.

Bála jsem se, že mi chtějí ublížit. Snažila jsem se jim utéct, schovat se před nimi, ale cítila jsem, že jsou mi stále blíž a blíž. Pak jsem se pokaždé úplně zpocená probudila.

Svěřila jsem se kamarádce

První, co mě napadlo, bylo, že to je určitě zlé znamení. Že se mi přihodí něco strašlivého. Jednou jsem byla ze snu tak frustrovaná, že jsem se svěřila kamarádce. K mému překvapení se mi nevysmála, ale naopak mi nabídla pomoc.

Znala věštkyni, která se mimo jiné zabývala i výkladem snů. Nabídla mi, že mi u ní domluví schůzku. Vzhledem k tomu, že jsem neměla co ztratit, tak jsem souhlasila.

Věštkyně mě uklidnila

Když jsem vešla do místnosti, kde paní Karin pracovala, všude byly zapálené svíčky a také vonné tyčinky, až se mi z toho zatočila hlava. Paní Karin mi uvařila čaj a chvíli si se mnou povídala.

Řekla mi, že nejdůležitější vždy je, jaký pocit ze snu máme. Můj strach prý může souviset s budoucností a také se může týkat toho, že stále něco hledám. Že nemám něco ukončeného. Zamyslela jsem se a opravdu na to něco bylo.

Vždy jsem toužila po vlastním kadeřnickém salonu, ale nikdy jsem nesebrala odvahu k tomu, abych svůj sen zrealizovala. Pak paní Karin ještě dodala, abych měla oči otevřené a šla vstříc novým příležitostem.

Uskutečnila jsem svůj sen

I když jsem to nečekala, tak mě schůzka u paní Karin nabyla optimismem. Najednou jsem viděla život zase ve světlejších barvách. Cestou domů jsem si zašla do jedné kavárny a tam jsem se seznámila s Martinou – ženou zhruba mého věku, která byla kosmetička.

Ihned jsme si padly do oka. Založily jsme si spolu salón a ten nám funguje už víc jak patnáct let. Od té doby nedám na skřivany dopustit. Doma je mám všude a jednoho maličkého vyřezávaného ze dřeva nosím stále při sobě jako talisman pro štěstí.

Lenka P. (58), Hradec Králové