Ta děsivá příhoda se nám s kamarádkou Zdenou stala už před deseti lety. Vracely jsme se domů, když jsme náhle na silnici spatřily hrůzný přízrak.

Jely jsme z návštěvy od další společné známé, u které jsme strávily prodloužený víkend. Bylo navečer a jely jsme po okresních silnicích. Už se stmívalo, navíc drobně pršelo a na vozovku začala padat mlha. Zdena, která řídila, jela pomalu a velmi opatrně.

Počasí nám nepřálo

Nebyla to kdovíjak ostřílená řidička, ale pořád lepší než já, která jsem si udělala řidičák hned po škole, ale pak jsem za volantem seděla jen velice zřídka. Abych jí byla alespoň trochu nápomocná, dávala jsem pozor na cestu společně s ní.

Říkala jsem jí, kdy a kde má zahnout, jestli jede zprava auto a tak podobně. Zrovna jsme se blížily z vedlejší silnice na hlavní, když se před námi náhle vynořila tajemná postava. Spatřily jsme ji obě najednou.

Zdena nejprve rychle dupla na brzdu, ale pak ubrala a zastavila plynuleji, abychom se nedostaly do smyku.

Viděly jsme to obě

Nevěřícně a ustrašeně jsme hleděly před sebe. Na silnici před námi stál kůň s jezdcem. Kůň byl bělouš a jezdec měl na sobě dlouhý černý vlající plášť. Přes hlavu měl kápi, takže mu nebylo vidět do tváře.

Za ním probleskovala jakási modrofialová záře. Celé to zjevení působilo hodně strašidelně. Chytily jsme se se Zdenou za ruce a ani jsme nedutaly. Jen jsme se očima ujišťovaly, že obě vidíme to samé a že nemáme nějaké halucinace.

V tu chvíli kůň hlasitě zaržál a na chvíli nato se s jezdcem zvedl na zadní. Obě jsme vykřikly hrůzou, protože se vydal směrem k nám.

Najednou zmizel

Chtěla jsem pevně zavřít oči a začít se modlit, stejně jako Zdena, ale nedokázala jsem to. Celá vystrašená a napnutá jsem pozorovala, jak se jezdec přibližuje. Skoro jsem nedýchala.

Když byl asi pouhý metr od našeho auta, tak se náhle, zničehonic jakoby rozplynul.

Zacloumala jsem Zdeně rukou a řekla jí, aby otevřela oči, že je ten jezdec pryč. Dlouho jsme pak obě mlčky seděly v autě. Vzpamatovaly jsme se, až když za námi zastavilo auto a jeho řidič se přišel zeptat, jestli jsme v pořádku.

Pravdu nezjistíme

Když jsme konečně dorazily domů, přemýšlely jsme, co za přízrak jsme to vlastně viděly. Zdenu napadlo, že to mohl být jeden z jezdců apokalypsy. To se mi zdálo hodně absurdní, ale v tu chvíli mě jiné vysvětlení nenapadlo.

S odstupem času jsem dospěla k závěru, že to možná byla nějaká časová smyčka, kterou se k nám na okamžik dostal rytíř z dávných dob. Co to ale bylo skutečně, nejspíš nikdy nezjistíme.

Štěpánka L. (54), Ústí nad Orlicí