Mezi dvěma blízkými lidmi může fungovat i takové spojení, které nepotřebuje žádný přístroj nebo přímý kontakt.

Ke své sestře Romaně jsem měla už odmala ten nejlepší vztah. Vydrželo nám to až do dospělosti. Vždycky se mi zdálo, že nás spojuje mnohem silnější pouto než ostatní lidi.

Byla jsem sestře samozřejmě jako svědek na svatbě a když čekala své první dítě, měla jsem v plánu být jí co nejvíc na blízku. Musela jsem ale odjet za nemocnou tetou do vzdálenějšího města, abych se o ni během víkendu postarala.

Byl to opravdu živý sen!

V té době se ještě nechodilo na ultrazvuk a tak Romana neměla tušení, jestli se jí narodí holka nebo kluk. Ostatně by to stejně nechtěla vědět. U tety se mi v noci ze soboty na neděli zdál velmi živý sen.

Viděla jsem v něm, jak za mnou přišla Romana a tahá mě za rukáv, abych se šla na něco podívat.

Zaujalo mě, že už neměla těhotenské bříško. Ptala jsem se v tom snu sestry, jestli je všechno v pořádku a ona se usmála a odpověděla, že už přivedla děťátko na svět.

Narodil se jí prý chlapeček, je zdravý, váží tři kila čtyřicet a jmenuje se Lukáš. Romana mě vedla za ruku, abych se na Lukáška šla podívat, jenže v tom jsem se z toho snu probudila.

V tu chvíli na mě myslela

Druhý den jsem se vrátila od tety domů. První, koho jsem ve dveřích potkala, byla moje máma. Vítala mě s tím, že mi musí říct novinu. Nenechala jsem jí domluvit a řekla jsem, že vím, co to bude.

A tipla jsem si, že Romaně se narodil malý Lukášek. Uvedla jsem i jeho váhu. Máma se na mě nechápavě dívala, odkud to vím a pak usoudila, že jsem už s někým mluvila před ní.

Věřte nebo ne, všechno, co se mi v tu sobotní noc zdálo, souhlasilo! Když jsem pak mluvila přímo s Romanou, prozradila mi, že v sobotu v noci, když porodila, hned si na mě vzpomněla a přála si, abych všechno o Lukáškovi věděla.

Věřím tomu, že na mě přenesla své myšlenky. Už je to sice více než třicet let, ale ten sen, který mi sestra poslala, stále v duchu vidím do nejmenších podrobností!

Věra L. (55), Ostrava