Nikdy se nevdala a neměla děti. Proto se na mě upnula a ničila mi manželství. Mysleli jsme, že budeme mít po její smrti klid. Spletli jsme se.

Jsem ženatý šedesát let. Jediný problém mého manželství byla moje sestra Věra – o šest let starší než já. Protože naši rodiče brzy umřeli, starala se o mě a to jí zůstalo.

Neustále se míchala do mého manželství, protože ona sama se nikdy nevdala a neměla děti. Svou sestru jsem měl rád, byla ale nesnesitelná. Když zemřela, pro moji ženu to byla úleva.

Začal noční teror

Já nejsem zdravotně v pořádku, mám problém se srdcem a manželka Iva už také má nějaké ty zdravotní neduhy. Místo očekávané úlevy začal týden po sestřině pohřbu teror. Když jsem byl v polospánku, vytrhlo mě z usínání volání: „Zdeňku! Zdeňku!“ Myslel jsem si, že to je moje žena, že je jí špatně.

„Co se děje!“ vykřikl jsem. Žena se probudila celá vyděšená, co se děje mně. Shodli jsme se na tom, že se mi něco zdálo. Ale jen jsem začal usínat, bylo to tu zase. Rychle jsem rozsvítil a řekl to Ivě. Nechali jsme rozsvícenou lampičku, tak jsem konečně usnul.

Žena mi ráno ale tvrdila, že viděla stín v rohu pokoje. Vypadal jako postava mé mrtvé sestry. Strachy prý nezamhouřila oči až do rána. Nebylo divu, když se nesnášely. Od té chvíle se to každou noc opakovalo. Manželka to nakonec nevydržela a vypravila se za místním farářem.

Aby nechal za sestru sloužil mši. Mše ale nepomohla, nepomohlo ani vykropení našeho domu svěcenou vodou. Bylo naopak hůř. Začaly nám padat knihy z poliček, ozývaly se rány ve skříni, dokonce se nám zřítily na zem kukačky. Byli jsme zoufalí.

Kdosi pomohl

Po třech měsících pekla nám ale svitla naděje. Já i žena jsme ve stejnou chvíli v noci, když jsme se snažili usnout, slyšeli najednou nějaký mužský hlas. Zavolal na moji sestru jménem, ať už toho nechá a konečně jde.

Od té doby podivné jevy ustaly. Moc se nám ulevilo, protože bychom to už dlouho se ženou nevydrželi. Šli bychom za sestrou na onen svět a tam už bychom se jí nikdy nezbavili.

Zdeněk (65), Olomouc