Nikdy na ten sen nezapomenu, ani na ten tíživý pocit, který ve mně zanechal. Tušila jsem, že mi něco hrozí.
Věštecké sny většinou nemívám, ale tentokráte jsem se vzbudila v noci zpocená hrůzou. Ten sen sám o sobě tak strašný nebyl, zanechal ale na mně velmi nepříjemný pocit strachu, stísněnosti a blízkého nebezpečí.
A právě pocit ze snu je to nejdůležitější, čeho se máme podle psychologů držet. Co se mi tehdy zdálo? V našem městečku jsem kráčela k mostu přes řeku a chtěla po něm přejít. Byla jsem v polovině, když tu se most otřásl.
Viděla jsem, jak se rozlomil a začíná se mi bortit pod nohama. Posedla mě hrůza. Rozběhla jsem se, abych dosáhla břehu. Ten byl ale daleko až příliš a já padala do hluboké řeky.
Bývala bych dopadla do temné, rozbahněné vody. Už jsem se viděla pod vodou a loučila se se životem, když mě kdosi chytl za ruku.
Let balonem
A táhl výš a výš. Dívala jsem se vzhůru, ale nikoho v té tmě nad hlavou neviděla – jen velký, nafouknutý balon a koš pod ním zavěšený. Ta síla mě táhla vzhůru a já si až nahoře v koši oddychla. Rozhlížela jsem se kolem sebe, ale stále jsem neviděla nikoho.
Byla jsem sama, plula jsem balonem ve výšce a dívala se dolů na naše město, jak spí. Pak jsem plula nad lesem, dokonce jsem viděla zříceninu, kterou jsem dobře znala. Často jsme na ni chodili. Najednou jsem měla z toho nečekaného snového zážitku krásný pocit.
Byl takový povznášející a radostný. Cítila jsem úlevu. Když jsem se ráno probrala, byla jsem tomu snu vděčná, že tak dobře dopadl. Jenže ten pocit dlouho nevydržel. Jen jsem přišla do práce, najednou jsem se roztřásla. Cítila jsem hrozný chlad a vlhko.
Zachráněná
Nemohla jsem se zbavit tíživého pocitu, že mi něco hrozí. A ten stav se zhoršoval. Nebyla jsem potěšená, když jsem se dozvěděla, že mě ten den čeká daleká služební cesta. Tím moje nervozita ještě stoupla. A tak jsem se rozhodla, prostě nikam nepojedu, a basta!
Zahrála jsem divadlo, že se mi udělalo hrozně špatně. V práci nadšení nebyli, ale co jim zbývalo? Služební auto bylo přichystané. A já ležela na gauči s mokrým hadrem na hlavě. Tak jel místo mě můj kolega.
Jen dvě hodiny nato volal, že s autem havaroval. Nikomu se sice nic vážnějšího nestalo, ale auto bylo na odpis zmuchlané v poli, a oni v nemocnici. Můj sen mě tehdy varoval.
Pavla (64), Zlín
To je mazec! Fakt je dobrý, že jsi na to dala, Pavlo. Občas si musíme fakt dát bacha na ty vnitřní varování.
Je neuvěřitelné, jak nás sny mohou tolik ovlivnit. Vždycky jsem si myslela, že jsou to jenom náhodné myšlenky, ale Pavlin příběh mě nutí přemýšlet jinak.
Ajaj, sny umí být pořádně záludný a někdy nás až vystrašit. Měla jsi pravdu Pavlo, že si poslechla intuici.