V práci jsem zažívala peklo. Šéf si na mě zasedl a neuplynul den, kdy by mi nenadával nebo alespoň něco nevyčetl. Rozhodla jsem se mu pomstít, i kdyby mě to mělo stát místo!

Pracovala jsem ve výrobně lahůdek a byla celkem spokojená. S ostatními jsem si rozuměla a ranní vstávání mi vůbec nevadilo. Potom ale nastoupil nový šéf, vlastně manažer výroby a všechno se změnilo. Nic mu nebylo dost dobré a nic nebylo v pořádku.

Nový šéf mě šikanoval

„Eriko, jak to, že nemáte rukavice a síťku ve vlasech? Eriko, jak to, že jdete zase kouřit, Eriko…! Prostě, nedal chvíli pokoj. Ženské říkaly, že po mě bude něco chtít, že vlastně dává najevo svůj zájem, ale mně to bylo jedno.

Byl to mladý hajzlík a já ho nemohla ani vidět. Jednou neseřval, že jsem přišla o celých pět minut pozdě. Křičel na mě u dveří a vůbec ho nezajímalo, co se mi stalo. Uklouzla jsem a hrozně mě bolela ruka.

Měla jsem jít k doktorovi, ale bylo nás toho dne málo a tak jsem si říkala, že v tom ostatní nenechám. Bylo mi to líto, taková nespravedlnost! V tom jsem si všimla, jak údržbář na chodbě něco lepí. Nějakou skříňku či co.

Nemohl se odlepit od židle

Za chvíli odešel, ale tašku s náčiním nechal ležet na podlaze. Vzala jsem lepidlo a nenápadně jsem se přichomýtla k šéfově židli. Sedátko jsem pěkně potřela lepidlem, které se vsáklo dírkovanou látkou dovnitř.

Na první pohled nebylo nic znát. Za chvíli přiletěl šéf a zprudka dosedl. Začal telefonovat, potom psát maily a potom… Snažil se zvednout, ale nešlo to. Trhal sebou jako pominutý, potom vstal, ale na zadku mu visela židle.

Rozhlédl se kolem, ale všechny ženské měly sklopené oči k těm chlebíčků. Po chvilce vzteklého mumlání odjel s židlí k prahu místnosti a zde si kalhoty i se židlí svléknul. Potom utíkal jen v takových těch těsných trenkách pryč. Všechny jsme propukly v smích. Něco tak legračního jsme dlouho nezažily!

Erika B. (52), Liberec