Blízcí lidé si umí udržet vztah, i když jsou od sebe fyzicky daleko.

Moje starší sestra Andrea pro mě byla vždy vzorem. Vzhlížela jsem k ní s obdivem. Měly jsme spolu skvělý vztah. Ona pro mě byla vzorem a současně mě chránila. Šla si vždy v životě za tím, co chtěla. Hrozně moc mě bolelo, když jednoho dne nečekaně emigrovala. Dokázala jsem ji ale současně i pochopit.

Napsala mi, jaký rituál mám provést

Osud Andreu zavedl až do jižní Ameriky. Provdala se tam a o návratu do Československa nepřemýšlela. Dostávali jsme od ní dopisy. Mně psala i zvlášť. V jednom z těchto dopisů mě vyzvala k magickému rituálu.

V přesně stanovený den a hodinu jsme se měly spojit na dálku pomocí svých myšlenek.

Andrea mi popsala, co mám udělat. Trochu jsem se magického obřadu bála, ale jednala jsem přesně podle jejích instrukcí. Ve chvíli, kdy jsem nad zapálenými svíčkami vyslovila několik kouzelných formulí, pocítila jsem v duši zvláštní napětí.

Najednou jsem před sebou viděla obraz své sestry, jak je v daleké zemi šťastná a usmívá se na mě. Trvalo to jen chvíli. Andrea mi pak v dalším dopise potvdila, že také ona mě v daný okamžik viděla. Jako nezvratný důkaz napsala, co jsem měla v tu chvíli na sobě!

Naše spojení trvá dodnes

V dalších letech to fungovalo tak, že jsme o sobě se sestrou věděly skoro všechno i bez psaní. Andrea tak poznala, že jsem zamilovaná a nemusela jsem jí ani posílat zprávu, že se budu vdávat. O tom našem spojení jsme věděly pouze my dvě.

Když se potom po roce 1989 opět otevřely hranice, bylo jen otázkou času, kdy se znovu setkáme i osobně. Bylo to krásné a dojemné, když na měsíc Andrea přijela i se svojí rodinou.

Při loučení jsme obě věděly, že i když se zase nějaký čas neuvidíme, naše duše budou dál ve spojení.

Dnes k tomu využíváme i moderní prostředky jako internet a mobilní telefon, ale to vědomí, že naše duše jsou propojené, jsme vůbec neztratily!

Monika B. (63), Zlín