Vsadila jsem se s kamarádkou, že jejího skvělého přítele během měsíce svedu. Nevěřila, ale povedlo se mi to. Teď mi má za zlé, že o něho přišla!
Moje kamarádka Yveta byla takový věčný smíšek. A také vtipálek. Vzájemně jsme se docela doplňovaly. Já na ni neměla, ale zase jsem dokázala naše nápady dotáhnout do konce a ještě před tím je dobře naplánovat.
Bylo nám prostě spolu dobře a nikdy jsme se neudily. Obě jsme měly svoje rodiny a ona dokonce i vnoučata. Ale to nám nebránilo se občas, alespoň jednou týdně, sejít a společně se zasmát.
Syn mi promlouval do duše
Ve dnech, kdy nám povinnosti zabránily se vidět, jsme si alespoň zavolaly. To potom byly hovory na dlouho! „Prosím tě, už voláš skoro hodinu!“ napomínal mě můj dospělý syn. Bydlel se mnou, ale měl samostatný byteček v podkroví.
Byla jsem ráda, že nejsem v baráku sama. Domek po rodičích by byl pro jednu rozvedenou a osamělou ženskou moc velký. Takhle mi syn přispíval na topení a často něco opravil. Občas se neubránil pokušení mě zkritizovat nebo mi dokonce něco vyčíst.
„Pořád máš jen tu svoji praštěnou kámošku, mami. Co kdyby sis našla nějakého chlapa? Nejsi přece ještě tak stará!“ domlouval mi a já věděla, že to se mnou myslí dobře. Ale tak nějak jsem to nechtěla slyšet.
O nějakou známost jsem ani nestála. Měla jsem ráda svůj klid a pohodlí. Komu by se chtělo věčně prát, uklízet, někomu se podřizovat a ještě navíc vařit teplé večeře? Mně tedy ne!
Na sázku jsem kývla
Až jednou, u mojí oblíbené kávičky s šlehačkou, mi kamarádka, jen tak z legrace, něco navrhla. Něco moc divného! „Ty, Růžo, víš, jak teď mám asi půl roku toho svého přítele?“ ptala se tak nějak záhadně a hned pokračovala: „No, on se pořád tváří jako mílius, ale já bych chtěla mít jistotu.
Že mi je věrný a že to se mnou myslí vážně!“ Přikývla jsem a vůbec netušila, kam tím vším moje kamarádka míří. Ona mi vysvětlila, že bych se toho jejího přítele Marka měla pokusit svést. Myslela jsem, že si dělá legraci!
Ona to ale tentokrát myslela úplně vážně: „No, jsi přece celkem pohledná a vtipná.
Seznámím vás a ty po něm vyjedeš! Uvidíme, jak zareaguje…“ Moc se mi to nelíbilo, ale ona si to nedala vymluvit. Nakonec mi navrhla, že se vsadíme. Když vyhraju a svedu ho, její přítel bude můj. Nebude mi dělat problémy a naše přátelství zůstane zachováno! Moje prohra ale bude ještě lepší.
Zaplatí mi luxusního kadeřníka, který otevřel v našem městě krásné kadeřnictví! Ze starého kamarádství, a také kvůli té lákavé sázce, jsem se rozhodla té svojí paličaté Yvetě vyhovět.
Zprvu jsem se snažila marně
Společná večeře s Markem a Yvetou dopadla na jedničku. Kamarádčin přítel byl milý a příjemný. Nedokázala jsem jeho šarmu odolat. Mohla jsem na něm oči nechat. Yveta kula železo, dokud je žhavé.
Poslala Marka, aby mě doprovodil domů. Prý je u nás ve městě o půlnoci nebezpečno! Samozřejmě si to vymyslela, ale já ani neprotestovala. V jeho společnosti mi bylo moc dobře! Doprovod měl skončit u mých domovních dveří, ale pozvala jsem Marka na kávu.
Povídali jsme si skoro dvě hodiny, ale nic si ke mně nedovolil, přestože jsem se o to docela dost snažila. Měla jsem k tomu účelu na sobě svoje nejhezčí šaty a také nové, hodně drahé spodní prádlo. Pro jistotu!
Ale nedělo se nic, ani když jsem mu dala na rozloučenou přátelskou pusu na tvář! Ještě jsem ho pohladila, ale on dělal, jakoby nic.
Odešel a já, ke svému údivu a znepokojení, pocítila zklamání.
Ztratila jsem kamarádku
„Tak co, jak to probíhalo?“ volala hned ráno zvědavě Yveta a já ji ujistila, že je Marek věrný. Byla spokojená, ale ani jedna z nás netušila, jaký vezmou další události spád. „Nemohli bychom se dneska vidět?“ zeptal se mě naléhavě Marek.
Zavolal mi v poledne, zrovna když jsem měla plnou pusu rizota z naší závodky. Málem jsem se udusila překvapením! Vykoktala jsem, že ano a hned mi hlavou běželo snad tisíc otázek. „Co bude chtít? Co bude říkat? A co si vezmu na sebe?
Stihnu si umýt vlasy?“ Přesně v šest večer se ozval zvonek a za dveřmi stál muž mých snů, či spíš muž mého jediného snu z předchozí noci.
Marek! Po chvilce otálení mi po první skleničce červeného řekl, jak moc si se mnou rozumí. A zda by byl problém, kdybychom se začali vídat? Měla jsem ho odmítnout, vždyť všechno měla být jen hra. Sázka! Ale nedokázala jsem to.
Příliš jsem o Yvetina přítele stála! Ke vztahu s Markem jsem se přiznala až po měsíci naší známosti. Trochu jsem se bála a jak se ukázalo, měla jsem proč. Yveta se naštvala a přestala mi volat, natož abychom se spolu vídaly.
Naše dlouholeté přátelství skončilo. Ale nelituji. Díky sázce jsem získala skvělého přítele!
Růžena K., (57), Lovosice
