Miluška s Helenou se bály, že zůstanou na ocet, a tak dělaly všechno možné. Dokonce se vsadily o našeho vedoucího. Seděly jsme v kanceláři tři: Miluška, Helena a já. Kolegyním bylo už přes třicet, mně táhlo na třiadvacátý rok.

Všechny tři jsme byly svobodné, a někdy mi připadalo, že to Milušku s Helenou hodně trápí. Lidově řečeno, lezlo jim to na mozek. Bály se, že zůstanou na ocet.

Občas si náš trojlístek zašel po práci na víno, a protože rychle stoupalo do hlavy, vedly jsme ve vinárně odvážné rozhovory.

Jednou Helenu napadlo, že se vsadíme o Karla, tak se jmenoval náš vedoucí. Bylo mu osmatřicet, byl rozvedený a choval se k nám přísně a odtažitě. Řekla jsem, že se nevsadím, protože je to nevhodné. Označily mě za zbabělou krysu a vsadily se spolu.

Poražená měla věnovat vítězce lahev šampaňského. Hned den nato si začaly vyděšeného vedoucího pracovníka namlouvat. Bylo to tak trapné a komické, až se mi chtělo vlézt pod stůl a přikrýt se kobercem.

Ačkoli venku padal sníh a ani v kanceláři nebylo nijak závratně teplo, obě se svlékly do halenky s obrovským výstřihem.

Odnesl ji domů Karlovi tím radost neuděly. Vypadal vylekaně. Helena, ta odvážnější, si k němu ještě ke všemu přisedla v kantýně, i když on vždy sedával sám a netajil se tím, že mu to tak vyhovuje. Pozvala ho na víno.

Pyšně nám sdělila, že Karel souhlasil, ale po schůzce vypadala zasmušile. Z radosti, že to tak krásně klaplo, si na rande přihnula víc než snesla. Neochotně nám prozradila, že ji Karel nesl domů doslova na zádech a že jí předtím prakticky celý večer domlouval.

Prý by neměla tolik pít. A tak se příležitosti chopila s o to větším nasazením Miluška. Její dekolty bily do očí, každé ráno kupovala pro Karla ryby v rosolu, které měl rád, a vnutila mu lístek do kina.

Tvrdila, že patřil jejímu bratranci, který těžce onemocněl, a zda by s ní tedy nechtěl zhlédnout tu úžasnou francouzskou komedii Karel.

A ten už vypadal opravdu unaveně. Lahev jako omluva „Ony se o mě snad vsadily nebo co,“ nešťastně prohodil směrem ke mně v den, kdy byly Miluška s Helenou na školení. Neodvážila jsem se souhlasit, jen jsem opatrně pokrčila rameny.

Usmál se. Usmíval se málokdy. Tiše řekl, že opravdu nechce vypadat jako podivín, který se bojí žen, ale má za sebou pekelný rozvod a je z něho vyčerpaný. Odpověděla jsem, že to chápu. „A vy jste se nevsadila?“ zajímalo ho.

Zavrtěla jsem hlavou. „A vidíte, s vámi bych šel na to víno docela rád,“ prohlásil rozpačitě. A tak jsem Karla získala já, která se sázky odmítla účastnit. Koupila jsem holkám lahev šampaňského jako malou omluvu, ale měly na mě vztek i tak.

Jitka V. (52), okolí Chebu .