Šoural se pokojem k posteli a dusil mě. Rodiče mi nevěřili, musela jsem proti přízraku bojovat sama. Vysvobodila mě dobrá rada spiritisty.
Dokud jsem byla malé dítě, noční můry se mi vyhýbaly. Nastalo to až ve chvíli, kdy jsem oslavila dvanáct let. Měli jsme malý byt ve starším domě v Mostě a já spávala v ložnici společně s rodiči.
Jednou v noci jsem upadla do zvláštního stavu, v němž jsem viděla celý pokoj osvětlený matným šedavým světlem. Nemohla jsem se pohnout, nohy i ruce jsem měla bezvládné, moje mysl ale byla při vědomí.
Najednou jsem uslyšela tiché, šouravé kroky a na prsou jsem pocítila hrozný tlak, nemohla jsem se nadechnout ani vydechnout. Zdálo se mi, že mám celé tělo ochromené. Vypadalo to, že mi na hrudi sedí nějaká obrovská, temná můra.
Když jsem ten divný zážitek druhý den vyprávěla rodičům, táta mi řekl, že se mi to všechno zdálo a prostě mě jen v noci bolelo břicho, protože jsem se na večeři přejedla. Máma se jen smála, že mám bujnou fantazii.
A to i následující dny, neboť noční můra se vracela. Tak jsem o svých zkušenostech s temnou bytostí, co mě dusila, už raději nemluvila, přestože jsem s hrůzou očekávala každou noc.
Tak jsem trpěla několik měsíců a moje děsivé zážitky nabývaly ještě na intenzitě. Jedné noci jsem opět upadla do toho příšerného stavu, kterému, jak jsem se později dočetla, se říká spánková paralýza. A zase jsem uslyšela ony šouravé kroky.
Protože byl právě úplněk a světlo měsíce osvětlovalo pokoj, spatřila jsem u nohou postele stín. Černý zjev přešel k nočnímu stolku u mé hlavy. Opřel se o postel a těžkou rukou začal tlačit na mé rameno a přitom mi něco šeptal do ucha.
Připadalo mi to, jako když bublá voda. Vyděšeně jsem vykřikla. Postava zmizela. Rodiče, které jsem probudila, se vyděšeně vyptávali, co se stalo. Kvůli dřívějším zkušenostem jsem ale raději tvrdila, že se mi jen něco zdálo. Už jsem neusnula.
Pomohl starý muž
V knihovně jsem následující den hledala nějakou literaturu, která by mi mohla v mém problému pomoct. Jak jsem se vyptávala knihovníka, zaslechl náš hovor starší muž. Počkal na mě před knihovnou a zeptal se, jaký mám problém.
Zabývá se prý už léta spiritismem, a mohl by mi poradit. Byla jsem šťastná, že mi konečně někdo můj zážitek věří. Ten muž mi sdělil, že půjde zřejmě o ducha, který po smrti nenašel klid a mohu ho zapudit modlitbou za spásu jeho duše.
Nic takového jsem neuměla, a tak jsem rychle vytáhla blok a tužku a psala, co mi diktoval. Do večera jsem se modlitbu naučila jako básničku a čekala…
Našel klid
Asi se mi to podařilo, neboť od té doby jsem už jsem spala klidně. Mnohem později jsem se dozvěděla, že nejspíš v našem bytě a možná právě v místnosti, kde byla naše ložnice, za války spáchal sebevraždu člověk pronásledovaný gestapem.
Zajímala jsem se i o další záhadné události ve svém okolí a musím říct, že ve starém Mostě existovaly celé strašidelné domy. V 70. letech se část starého Mostu bourala. Procházela jsem ruinami a viděla lidské kosti vyhrabané na povrch.
Několik místních „sběratelů“ si jich pár odneslo domů. Mrtvým se to ale nelíbilo, protože se prý brzy po tom bytech lidí, kteří si odnesli domů lebky nebo jiné části koster, začaly dít divné věci.
Julie (76) Most
Wow, to muselo být hrozné. Nejhorší je, když se v takových situacích nemůžete spoléhat na podporu svých nejbližších.
Vypadá to jako scénář z hororu! Fascinující, jak může být realita někdy bizarnější než fikce. Duchové jako symboly nevyřešených konfliktů jsou fascinující.
To bych se fakt vyděsila! Ale je super, že ten chlapík pomohl. Duchařiny mě děsí, ale občas je dobrý mít po ruce nějakou radu.
Je úžasné, jak absurdní zážitek se může proměnit v příležitost k duchovnímu růstu. Inspirující příběh pro všechny, kteří čelí nesnázi s otevřenou myslí.