Naše vztahy nebyly nikdy ideální. Ale nikdy mě nenapadlo, že jednou nebudou vůbec žádné. Mnohem raději bych se s dcerou hádala, než zatvrzele mlčela.

Vím, že je kamarádka už trochu otrávená. Přišla si se mnou popovídat a nejen o mě. Má toho také hodně na srdci. Jenže místo, abych ji pozorně vyslechla já, musí ona poslouchat mé snad už stokrát vylíčené historky.

Historky z doby, kdy moje Monika byla ještě malé dítě, byly jsme rodina, a vše bylo jakž takž v pořádku. Sedíme u stolu, všude kolem mám rozložená alba se starými fotografiemi. Cítím to napětí a čekám, kdy už to kamarádka nevydrží, vstane a odejde.

A nechá mě tu mému zoufalství a slzám.

Měli jsme jen ji

Monika se mi narodila dva roky po svatbě. Strašně moc jsem si přála holčičku a můj manžel také. Těšila jsem se, jak jednou budeme báječné kamarádky, budeme si vybírat módu, šminky a bavit se o mužských.

Manžel v ní zase viděl svoji malou princezničku, pro kterou byl ochoten udělat cokoli. Všechno se ty první roky, co jsem byla na mateřské, točilo jen kolem Moničky.

Takový malý ďáblík

Jenže z naší malé princezničky rostl pomalu a jistě pěkně rohatý čertík. Byla děsný vztekloun. Když nebylo po jejím, dokázala sebou mlátit na zemi, až si rozbila čelo do krve. Nebo rozmlátila na cimpr campr panenku o schody.

Nevěděli jsme si s ní rady a zašli za doktory. Dali jí nějaké prášky na zklidnění a nic víc. Dcera rostla a časem se začala prosazovat zcela novým způsobem. A to tak, že si začala dělat to, co chtěla ona.

Neustálé konflikty

Díky její neposlušnosti a paličatosti samozřejmě vznikaly neustálé konflikty. Hádali jsme se s dcerou stále častěji. Zákazy a příkazy na ni moc neplatily. Různé sankce jí také očividně příliš nevadily.

Byli jsme s manželem úplně zoufalí. Měli jsme jen ji, jediné dítě. A ona se nám neustále vzdalovala, vlastně s námi už skoro nekomunikovala. A byl teprve začátek.

Puberta k nepřečkání

Když u Moniky nastoupila puberta v plné síle, už jsme ji vážně nezvládali. Doma to bylo hotové peklo. Nakonec jsme se hádali nejen s dcerou, ale i mezi sebou. Jeden druhého jsme obviňovali ze špatné výchovy.

Manžel to dusno nakonec nevydržel a odešel. Jakoby na tento povel, opustit potápějící se loď, čekala i moje dcera. Jednou v noci se tajně vyplížila s batohem z bytu neznámo kam. Dlouho se mi neozvala. Hrozně jsem se bála, ale nechtěla jsem volat policii.

Velmi řídké kontakty

Monice bylo šestnáct a odstěhovala se k nějakému svému příteli. Ozvala se mi, ale jakékoli podrobnosti mi odmítla sdělit. Byla jsem ráda, že je v pořádku a muselo mi to stačit. Dcera se časem ale odstěhovala kamsi do ciziny a už se řadu let neozývá vůbec.

Přes různé kontakty sice vím, že je v pořádku, že už mám i dvě vnučky, ale mě úplně škrtla ze života. Snažila jsem sejí psát, prosila o setkání. Jen jednou mi napsala. Nechci se s tebou vidět, už to konečně pochop a nech mě být.

Nechápu to a jsem úplně zoufalá a na dně.

Hedvika Z.(52), Uherské Hradiště