Moje švagrová si nikdy nedávala pozor na pusu, a tak bylo těžké s ní vyjít po dobrém. Její pověstná upovídanost totiž v rodině nadělala mnohem víc škody než užitku.

Musím říct, že jsem se opravdu přivdala do skvělé rodiny. Rodiče mého manžela byli moc hodní lidé, milovali naše děti a nikdy nám do ničeho nemluvili. Měla jsem s nimi tedy dobrý vztah a vždy jsem byla ráda, když přišli na návštěvu.

V jádru to byl hodný kluk

Navíc naši synové byli u dědy s babičkou o víkendech pečení vaření a já jsem vždy měla jistotu, že je o ně opravdu postaráno. Měla jsem ráda i svého švagra, který byl sice tak trochu ňouma, ale v jádru moc hodný kluk.

Pracoval v místní továrně, slušně si vydělával, jen na ženské měl vždy tak trochu smůlu. Všichni jsme si ale říkali, že až potká tu pravou, bude jistě milujícím manželem a báječným otcem.

Měl totiž spoustu zájmů, hrál fotbal, choval holuby, jezdil na kole a lezl po horách. Až by měl děti, měl by jim tak co předat.

Jenže Vašek byl zkrátka nesmělý, netroufal si žádnou dívku oslovit, a když už po něm nějaká ženská vyjela, většinou nebyla z těch, které by se hodily pro manželství.

Tchyně toužila po vnoučatech

Mou tchyni to dost trápilo, protože by se ráda jednoho dne dočkala vnoučat i z Vendovy strany. Jednoho dne už to nevydržela a založila Vendovi profil na seznamce.

Protože k němu dala moc hezkou fotku, Venda byl opravdu pohledný chlap, zájemkyně o schůzku se jen hrnuly. Jenže mému švagrovi se do seznamování moc nechtělo.

Už se párkrát v životě spálil a po dalším zklamání rozhodně netoužil. Jenže tchyně do něj tak dlouho vandrovala, až se jednoho dne skutečně vypravil na rande naslepo.

Brzy se chystala svatba

A světe div, se ono to klaplo. Venda byl z Bohunky úplně u vytržení, a protože i ona se očividně zamilovala, události nabraly rychlý spád. Za půl roku došlo na zasnoubení a o pár měsíců později se chystala svatba.

Jenže moje tchyně nebyla tak nadšená, jak jsem si představovala. Bohunka sice byla moc hodná dívka, jenže také pořádně upovídaná. A navíc si nelámala hlavu s tím, co komu a o kom řekne.

Brzy jsme se tak všichni dozvěděli, že pochází z poněkud neutěšeného prostředí, že měla jednu vážnou známost, která skončila tragicky, protože se její snoubenec zabil na motorce, a že z celého svého srdce touží po dětech.

Na tom by nebylo nic divného, kdyby Bohunka také všem v naší samoobsluze nevyzvonila, že se jí zdá, že já mám nosánek krapet nahoru a že se můj manžel musí hodně otáčet, aby mě a kluky zabezpečil.

Mám prý až moc přehnané nároky a sama si jen sedím v kanceláři, zatímco se můj Milan dře v továrně.

Dostala jsem pořádný vztek

Jakmile jsem se to dozvěděla, dostala jsem na Bohunku pořádný vztek. Nejen že se její řeči nezakládaly na pravdě, vždyť nás vlastně ještě ani pořádně neznala, ale dokázala v naší rodině nadělat spoustu zlé krve.

Místo abychom se všichni těšili na svatbu, panovalo mezi námi všemi pořádné napětí. Já byla naštvaná na Bohunku, můj manžel zase na bratra, který nedokázal svou snoubenku postavit do latě.

Venda byl v pohodě

Tchyně si mezi námi připadala jako mezi dvěma mlýnskými kameny a tchán moudře vyčkával, jak to celé dopadne. Jediný, kdo byl v pohodě, byl Venda.

Byl šťastný, že má hezkou dívku, která ho očividně miluje. Takhle by to mohlo jít donekonečna, kdyby nezasáhla náhoda. Zda šťastná, nebo nešťastná, to teprve ukáže čas.

Můj muž totiž spadl ze žebříku, když chtěl prořezávat stromy, a i když se mohl hýbat, takže nejspíš neměl nic zlomeného, měla jsem o něj pochopitelně velký strach.

Doma ale nebyl nikdo, kdo by mi mohl pomoci. Byl už téměř večer, tchán a Venda byli na rybách a já neměla řidičský průkaz.

Plakala jsem jí na rameni

Protože v takových momentech se tonoucí i stébla chytá, poprosila jsem budoucí švagrovou, jestli by mě a mého muže neodvezla do nemocnice. Bohunka na nic nečekala, naložila mého muže do auta a už jsme jeli.

Když jsme pak spolu čekaly na nemocniční chodbě, než lékaři mého muže vyšetří, daly jsme konečně řeč. Najednou jsem v ní viděla docela obyčejnou ženskou, která je ochotná kdykoli pomoci tomu druhému.

A která si zkrátka ještě neumí dávat pozor na pusu. Když mě pak pevně objala a já se jí mohla vyplakat na rameni, pocítila jsem k ní sympatie. Protože můj manžel neměl žádné vážnější zranění, obrovsky se nám všem ulevilo.

Přípravy na svatbu zdárně pokračovaly, a když si šťastní snoubenci řekli své ano, byla jsem upřímně ráda, že nám do rodiny přibyla Bohunka. Holka, na kterou je spolehnutí.

Eliška K., 58 let, Hradec Králové