Pokud už nemají rozum zralí lidé s životními zkušenostmi, musí je mít alespoň jejich děti. Naši potomci nás o tom přesvědčili v praxi!

S manželem jsme se rozvedli po dvaadvaceti letech manželství. Nebyla za ním nevěra na žádné straně, ani alkohol nebo domácí násilí. Prostě jsme si s Josefem přestali rozumět, najednou jsme si oba připadali jako nějací cizinci.

Těžko se to vysvětluje a ani v našem okolí to vlastně nikdo nechápal. Nejméně ze všeho pak naše děti, syn Pavel a mladší dcera Gábina.

Jedna hádka vše odstartovala

Slůvko „rozvod“ mezi námi poprvé padlo po jedné větší nesmyslné hádce. Vyslovila jsem to já a v tu chvíli jsem si ani neuvědomila, co všechno to obnáší. Josef se toho hned chytil a řekl, že s tím klidně bude souhlasit.

Děti už jsou prý dost velké, aby to pochopily a jestli máme mít šanci začít s někým znovu, je ten nejvyšší čas. Stejně prý mu už naše manželství nic nedává. Byla to slova, která bolela a já jsem na ně odpověděla stejně necitelně.

Děti to nechápaly

Z řečí o rozvodu se za chvíli staly konkrétní plány a jednoho dne jsme náš úmysl oznámili potomkům. Ujistili jsme je, že z naší strany se vůči nim nic nemění, jen prostě už nemůžeme být spolu. Bydlet budou se mnou. S Josefem se budou dál pravidelně vídat.

Hůř to nesla Gábina, které bylo v té době třináct let. Snažila se nás přemlouvat, ať si to rozmyslíme, ale když viděla, že jsme pevně rozhodnutí, dál se nesnažila. Jen s námi přestala mluvit.

Klidný, ale zbytečný rozvod

Až když jsem viděla, jak si Josef balí věci, došlo mi, že všechno opravdu končí. Promítala jsem si v duchu všechny ty roky, které jsme spolu strávili, a bylo mi to líto. Vzít to zpátky jsem ale nechtěla. Josef byl také rozhodnutý.

Rozvod proběhl v klidu, nijak jsme se nepomlouvali a nedělali si problémy. Jediné, co se potom změnilo, bylo, že s námi Josef nebydlel. Dál se zajímal o děti, dál je finančně podporoval a často se s nimi vídal, i když Gábina byla vůči nám oběma stále uzavřená.

Takhle to šlo půl roku. Občas jsem si říkala, že náš rozvod byl zbytečný a že jsme vlastně naše manželství ukončili kvůli malichernostem. Nahlas bych to ale nikdy neřekla, ani před dětmi, natož pak před Josefem.

Vyslovil to ale kupodivu můj bývalý manžel, jak mi oznámil syn Pavel. Já jsem to nijak nekomentovala.

Zase pod jednou střechou

Podle toho, co říkaly děti, Josef litoval našeho rozvodu stále více. A po čase jsem si i já začala stále více uvědomovat, že bych ráda všechno vrátila do starých kolejí. Nechtěla jsem ale v žádném případě udělat ten první krok.

Musela jsem proto pečlivě ukrývat radost, když mi děti tlumočily Josefův vzkaz, že se chce se mnou sejít jen ve dvou. Zval mě do kavárny, kam jsme chodili už od začátku našeho vztahu. Rozhodla jsem se, že pozvání přijmu, ale dětem jsem o tom nic neřekla.

Až při rozhovoru v kavárně vyšlo najevo, že Josefovi to syn i dcera podali tak, že ho zvu já. A stejně tak mu celou dobu tvrdili, jak vyprávím, že se mi po něm stýská. Stali jsme se zkrátka oba obětí „intrik“, ale museli jsme se tomu smát.

A když nás děti chtěly mít znovu pohromadě, nebránili jsme se. A kdo ví – možná brzy dojde i na druhou svatbu!

Jitka L. (50), Pardubicko