Od narození jsem Lukáška hlídala a pomáhala, aby mohla dcera pracovat. Svou láskou jsem ale nadělala více škody, než užitku.

Svou dceru moc miluju, je to moje jediné dítě. Přesto jí už několik let lžu. Dělám to kvůli vnukovi.

Žádná matka, alespoň si to myslím, nemůže jen tak opustit své dítě, i kdyby se chovalo sebehůř.
 A já se jako jeho babička tak cítím, protože jsem roli jeho matky zastávala, aby dcera nezahodila svou kariéru.Každý den se ale sama sebe v duchu ptám, kde jsem udělala chybu.

Musela jsem jí někde udělat. Myslím si, že to bylo už tehdy, když chodil Lukáš do čtvrté třídy. Do té doby s ním nebyly problémy.

Byl chytrý, i když trochu nesoustředěný.S dcerou jsme zvažovali, zda půjde do páté na gymnázium, nebo zůstane dál na naší základní škole. Na gympl by musel ale dojíždět a na další aktivity by mu moc času nezbývalo.

Tak jsme ho nechali na základce.To byla asi chyba, protože většina chytrých dětí z jeho třídy odešla. Stačil jediný rok a jeho prospěch se zhoršil. Mrzelo nás, že nedokáže využít naplno své schopnosti.

Chytl se špatné party

S dcerou jsme samozřejmě chtěli, aby byl Lukáš hlavně šťastný.Dcera ale byla pořád v práci a já na něho byla příliš měkká. Všechno jsem mu povolila. V sedmičce se začal kamarádit s kluky, kteří se mi moc nelíbili. Partička, která se jen bezcílně poflakovala.

Když byl náš Lukáš v osmé třídě, začaly se mi ztrácet peníze.Trvalo to půl roku, než jsem to řekla dceři. I ona už ale měla podezření. Udeřili jsme na Lukáše, ale on jen pokrčil rameny. Byly jsme mu fuk!

Na učňáku začal Lukáš kouřit, občas přišel opilý, dcera tvrdila, že u něho dokonce našla trávu. Ve škole sotva prolézal. Prosila jsme ho, dcera mu hrozila… V osmnácti se sbalil a odešel z domova. Krátce na to nás někdo vykradl. Bála jsem se, že to byl on, a tak jsem to nakonec uhrála před policií do autu.

Vyměnily jsme zámky. Letos bude Lukášovi jednadvacet. Nepracuje, pije, žije po známých nebo na ubytovně. Dcera ho nechce vidět, ale já? I přesto mi na mém vnukovi záleží a miluju ho.

Každý víkend navařím a odnesu mu nedělní oběd.Vím, kam chodí pít a vysedávat s kamarády. Chtěla bych mu pomoct, ale nevím jak. Děsím se toho, jak skončí. A lžu kvůli němu své dceři, protože ta o svém synovi nechce ani slyšet…

Božena (73), Zlínsko