Můj nejstarší syn to neměl vůbec lehké. Celé dětství a dospívání se mu posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou!

Už od dětství byl náš nejstarší synek, Simon, poněkud zvláštní. Byl vždy daleko od chlapců jeho věku a bavil se spíše s děvčaty. Nikdy moc neholdoval divokým sportům, střílečkám a bojovým hrám, které hráli všichni malí chlapci na vesnici.

Mnohem raději pořádal s vrstevnicemi čajové dýchánky. Simonek nás ale tímhle postojem dlouho netrápil, neboť jakmile nastoupila puberta, měl hned několik známostí s děvčaty. Tedy, tvrdil to.

Měl kolem sebe mnoho krásných dívek a zdálo se, že si to Simon náramně užívá. Nevěděli jsme však, že si to náš syn užívá právě proto, že se cítí být jednou z nich.

Myslela jsem, že to je žert

Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Simona s jeho otcem. Simon seděl v křesle a usedavě plakal, zatímco manžel na něj nepříčetně řval.

Simon byl vždycky křehký a citlivý, proto pro mě jeho citlivá reakce nebyla nic nového. Nechápala jsem ale, co tak strašně rozčílilo jindy pohodového manžela. Snažila jsem se z hádky pochopit, o co jde.

Z útržků manželova dramatického vystoupení jsem pochopila, že si Simon zkoušel moje šaty a tatíček ho načapal! Byla jsem z toho zmatená. Myslela jsem si, že to je synův pubertální žertík. Manžela to ale rozzuřilo ještě víc.

Byl to jeho nejstarší syn, na kterém si velmi zakládal. Naštvaně práskl s dveřmi a odešel. Přisedla jsem k rozplakanému Simonovi a snažila se zjistit, co se stalo. Utěšovala jsem sama sebe, že s ním cloumá puberta a hledá sám sebe.

Vyrovnala jsem se s osudem

Odpověděl mi, že by chtěl být dívkou a že po tom nesmírně touží. Byla jsem zaražená – až jsem se nakonec rozplakala. Můj nejstarší syn chce být děvče? To bude ostudy! Co si o tom budou myslet známí a hlavně příbuzní?

Simon se mě snažil utišit, tak byl citlivý a starostlivý! Viděl, že je nepochopen, a tak se o této záležitosti už nikdy nezmínil. Ani slůvko ani jediný náznak, kterým by své strašné doznání potvrdil. A tak jsem doufala, že ho to přešlo.

Uplynuly dva roky v klidu a náš hodný a chytrý Simon byl právě přijat na střední školu. Byli jsme na něj hrdí a každý nám gratuloval k tak skvělému dítěti. Jenže právě tehdy jsme s manželem pochopili, že to myslel vážně.

Mezi jeho největší koníčky patřila móda a kosmetika. Vymanil se z okruhu svých kamarádek a začal si vodit domů chlapce. Snažila jsem se ho přijmout takového, jaký je, ačkoliv to bylo velmi těžké.

Nedokázala jsem zabránit neštěstí

S manželem to bylo horší, nesnesl představu, že by jeho syn byl homosexuální, natož že se stylizuje jako žena. Zejména jeho rodina si z nás utahovala, a díky tomu byly u nás doma hádky na denním pořádku.

Také ve škole se synova orientace provalila, a spolužáci ho začali za jeho odlišnost šikanovat.

Jednoho večera situace u nás doma vygradovala a manžel Simona vyhnal slovy „Jestli se nevzpamatuješ a nezmužníš, tak se sbal a vypadni!“ Simon neřekl ani slovo, dokonce neuronil jedinou slzu, sbalil kufr a odešel. Zdálo se, že se mu v tu chvíli dokonce ulevilo.

Opustil domov a školu a šel si plnit své sny jinam. Byla jsem jediná, kdo o jeho dalším osudu věděl. Nemohla jsem nechat své dítě na pospas světu velkoměsta, kam odešel. V Praze si našel kamarády podobného zaměření, a s podobným osudem.

A tak mu podali pomocnou ruku. Tajně jsem syna podporovala. Nikdo však o tom nevěděl.

Stal se úspěšný a oblíbený

Bylo až k neuvěření, jak úspěšný stylista a kadeřník se z něj stal. Měl na takovou práci oko a cit. Já jediná jsem s ním udržovala kontakt a musím říct, že později jsem ho začala i chápat. Byla jsem na něj pyšná.

Začal česat vlivné a dokonce známé lidi a jeho kariéra stoupala. Trvalo to dlouho a musel se hodně nadřít, aby vydělal dostatečné množství peněz na chirurgické zásahy. Nebyla jsem z toho úplně šťastná, ale patřilo to k němu.

Dlouho jsem si to neuvědomovala, ale v podstatě jsem i v jeho dětství měla Simona spíše jako dceru a kamarádku. S ním, na rozdíl od mladšího syna, jsem mohla mluvit o módě, účesech a kosmetice, o ženských problémech, přáních a snech.

Měla jsem původně dva syny a vždycky jsem toužila o holčičce. A najednou se mi můj sen vlastně splnil.

Osud mi nadělil vytouženou dceru

Přišel Simonův nejdůležitější rok. Rok změn. Nejdříve musel pobírat ženské hormony a začal se mi měnit před očima. Musel podstoupit mnoho zákroků a z mnohých byl psychicky vyčerpaný. I tak na něm bylo vidět, jak moc je šťastný.

Po roce už to nebyl ten Simon, ale dlouhovlasá, dlouhonohá Simona. Manžel se nedokázal vyrovnat se Simonovým zákrokem, uražen se rozhodl nekomunikovat až do smrti. Celá léta odmítal byť jen slyšet jméno Simon. Vždy se oklepal. Ti dva se nemohli ani vidět.

Simona si našla časem přítele, se kterým si pořídila krásný dům a jsou spolu do teď. Dokonce se nám i po dlouhé době povedlo nemožné. Na třicáté narozeniny Simony dorazil překvapivě můj manžel.

Nikdo nečekal, že se ti dva ještě usmíří a myslím, že přišel náš rodinný happy end.

Luba (56) Ostrava .