Znáte to? Byla jsem v depresi, ale kamarádka nedala jinak, než že půjdeme slavit. Jako čerstvě rozvedená dvaačtyřicítka jsem měla depresi jak hrom.

Blížil se nový rok, krátké dny střídaly dlouhé noci, chtělo se mi lehnout si do postele, schovat se pod peřinu a nevylézt. Už nikdy. Jediné, co mi v mých plánech bránilo, bylo zvonění telefonu. Kamarádka Romana.

Tvrdila, že s ní musím jít o Silvestra do hospody. Bránila jsem se jako lvice: Nikam nejdu, chci být sama. Romaně to bylo fuk. Vřítila se mi odpoledne v poslední den roku do bytu, vytáhla mě zpod peřiny, nalíčila a vybrala mi oblečení.

Rezignovala jsem, před hurikánem nelze utéct. V zrcadle jsem vypadala líp než kdykoli jindy. Ještě před týdnem, když jsem se na sebe podívala, vykřikla jsem leknutím: Takhle vyhlížela moje prateta krátce před smrtí.

Upozornila jsem Romanu, že oslavy ostatním pokazím, protože budu smutná, tichá a zasmušilá. Ostatně jsem od přírody dost nespolečenská a ostýchavá. A teď ještě ta porozvodová deprese. Můj muž utekl s dvacetiletou blondýnou, bože můj, takové klišé! A zatímco spolu jsme dítě neměli, ona je ve třetím měsíci.

Vzteky jsem zaskřípala zuby. Do konce starého roku zbývaly čtyři hodiny, alkohol v zakouřené putyce tekl proudem, tak jsem si také dala skleničku. A druhou. Obvykle nepiju, nebo jen maličko. Teď to do mě padalo jako uhlí do sklepa.

Ještě před půlnocí se mi do mozku vetřela nesmělá myšlenka, že jsem to asi přehnala. Měla jsem nejasný pocit, že tančím na stole mezi nádobím a jednohubkami, hraju na trubku (kde jsem ji vzala?) a házím něco do vzduchu.

Později jsem zjistila, že to byly peníze z peněženky. Tímto způsobem jsem přišla o všechno, co mi zbývalo do výplaty. O dvě stovky. Po půlnoci jsem pila vodu a cítila znepokojení.

Dělala jsem totiž hroznou ostudu, prý jsem strhla záclonu, ukradla někomu boty a zamilovanou dvojici polila pivem.

Chtěla jsem se odplížit, ale přisedl si ke mně takový docela pohledný chlápek. Vypadal pobaveně, tvrdil, že zná mou kamarádku Romanu a ta mu říkala, že jsem to nejtišší a nejnesmělejší stvoření pod sluncem.

Rudá jako pivoňka jsem koktavě vysvětlovala, že jsem nic takového ještě nikdy neudělala. Že mám prostě trauma z rozvodu a takhle se to projevilo. Řekl, že to chápe, protože to též prožil, aniž by ovšem trhal záclony a kradl boty.

Líbil se mi, a tak mě mrzelo, že jsem se předvedla ve špatném světle. Zjevně mu to nevadilo. Ostatně časem přišel na to, že takové věci v běžném životě nedělám. Další konec roku jsme slavili ve dvou. A požádal mě o ruku.

Marie S. (58), Kroměřížsko.