Vymyslela jsem lest, která mě zbavila sokyně, a ještě jsem se jí pomstila!

Ne, není to nesmysl, jak by se na první pohled mohlo zdát. Můj muž se po dvaceti letech celkem spokojeného manželství zamiloval do takové mladé husičky. Byl jako očarovaný a ani to nedokázal moc dlouho skrývat.

Začalo to úplně nevinně. „Musím si koupit nové rifle, v těch starých vypadám jako dědek!“ oznámil mi jednoho dne a hned se vydal na nákupy.

Pořídil si takové ty úzké, trička s obrázky a taky nový parfém, celkem drahý.

Manžel se choval divně a já nevěděla proč

Myslela jsem, že ho chytla druhá míza, přece o tom v časopisech píší, že chlapi kolem padesátky začínají trojčit. Tak jsem si rýpla, ale on se naštval. „Snad mám taky právo se cítit trochu moderně, ne?

Ty utratíš za hadry majlant, tak co!“ vyčetl mi a já musela uznat, že má pravdu.

Poté, co dcera odešla z domova, jsem obměnila šatník a začala si trochu užívat volnosti. On na oplátku změnil účes a taky si koupil na splátky nové auto. Ani se neporadil, jaká barva by se mi líbila!

Kamarádka mi otevřela oči

„Má ženskou, dej na mě!“ řekla s jistotou kámoška a já na něho večer udeřila. Nezapíral a přiznal se. Prý se zamiloval. V práci do nové kolegyně. Sekretářky! Navoněné a namalované husy, co zrovna udělal konkurz na dobře placené místo.

Nevěřila jsem svým uším. No, ani očím. Můj manžel, ten spolehlivý dobrák, byl úplně mimo. Brala jsem to, jako by měl nakažlivou nemoc. „Musím ho vyléčit!“ usmyslila jsem si a hned druhý den za to kačenou zašla. Vysmála se mi. Prý jsou oba dospělí!

Pomstu jsem okoukala z jedné detektivky

Zrovna jsem četla takovou hezkou detektivku a tam to bylo. Pomsta ušitá přímo na tělo. Anonym, o kterém si budou všichni myslet, že ho napsala ONA a mě budou litovat.

Bylo to hnusné, ale udělala jsem to. Obvinila jsem sama sebe z defraudace, krádeže, podvodů a vůbec všeho, co mě napadlo. Vložila jsme tam pár takových těch slov, co používají mladí a poslala. Za pár dní jsem přišla s brekem z práce. Manželovi jsem ukázala kopii anonymu s tím, že mě vyšetřují, vyhodí, zažalují.

Manžel se ke mně připlazil s prosíkem

„Spáchám sebevraždu!“ vyhrkla jsem a rozbrečela jsem se díky cibuli v kapesníku. Ten můj byl úplně zkoprnělý. „Kdo to mohl napsat?“ ptal se a já výmluvně zvedla oči.

Bylo to přece jasné… O mojí hádce s tou jeho křehotinkou věděl, tak ho to napadlo. No, zkrátím to. Rozešel se s ní a navíc šéfovi řekl, co je zač. Tedy údajně. Dostala padáka v nástupní době. Jo, zkušená ženská si musí umět poradit!

Vilma P. (55), Brno