Starý Baryk byl velký psí dobrák. I od dětí si nechal všechno líbit. Na staré chalupě známých se ale proměnil v děsivou šelmu.

Naši přátelé měli chalupu v jižních Čechách. Byl to starý dům, zahalený v tajemném mlžném oparu. Byla jsem tam tehdy pozvána s vnukem na oslavu kulatých narozenin. Bylo parné léto a všude kolem lákavé pískovny, kde se dalo bezpečně koupat.

V průběhu dne se akce vyvíjela nezajímavě až nudně. Kamarádka, která dům podědila, vlastnila psa, křížence ovčáka, Baryka. Byl to moc hodný a přátelský pes. Mého vnoučka dobře znal a nechal si od něho líbit opravdu hodně.

Oči mu svítily

Přišel večer. Seděli jsme a popíjeli, a já si najednou všimla Baryka. Díval se na mě upřeně a nehnutě, byl až v jakémsi podivném transu. Oči mu svítily nenávistí. Ten výraz mě vyděsil, cítila jsem nebezpečí a neodolatelnou touhu zvířete se na mě vrhnout.

Mráz mi přeběhl po zádech. Bála jsem se pohnout, natož se zvednout a kamkoli jít.

Chtěl na mě zaútočit

Když už jsem to nemohla vydržet, návštěva toalety byla akutní, přesvědčila jsem známou, aby šla se mnou. Ona mě doprovodila, ale než jsem stačila vykonat svou potřebu, zase odešla.

Jakmile jsem otevřela dveře, první, na koho jsem narazila, byl ten pes. Čekal, až vyjdu. Dívali jsme se vzájemně do očí a já tušila, že to pro mě nedopadne dobře. Pokud mě nevysvobodí zázrak. A ten se naštěstí stal…

Vnuk zasáhl

Zničehonic se tam objevil můj malý vnuk. Nevím, jak je to možné, ale už od jeho narození jsme na sebe telepaticky napojeni. Tohle tajemné pouto jsem si vyzkoušela už mnohokrát.

Já dokážu vycítit, kdy je v nebezpečí, ale totéž, jak jsem se touto událostí přesvědčila, dokáže i on.

Když jsme tam tak nehnutě stáli proti sobě, já a pes, vnouček se najednou rozběhl a pleskl psa po čenichu. Pes zavyl bolestí a tím se probral ze svého transu.

Mohl za to zlý duch?

Velkým problémem ovšem bylo přesvědčit pak vnuka, aby nechal psa na pokoji. S Barykem sebou cloumali, po chvíli se jejich vzájemné zápolení proměnilo v jakýsi zvláštní rituální tanec, během kterého se vnuk točil ve středu a pes rotoval kolem.

Všechny nás stálo opravdu velké úsilí psa vyprostit. Baryk byl však definitivně zbaven posedlosti a mému vnukovi vše odpustil. Byl to zkrátka psí dobrák.

Nikdo si tehdy nedokázal vysvětlit jeho náhlou agresi vůči mě jinak, než tím, že byl na chvíli ovládnutý zlým démonem.

Ivana P. (67), Zruč nad Sázavou