O to, co dělám, se nezajímal z lásky. Chtěl mít kontrolu.
Všechny dívky v okolí mi záviděly, když jsem v jednadvaceti letech začala chodit s Ondrou. Bylo mu o devět roků víc, měl slušně rozjetou kariéru a vypadal jako filmový herec. Zamilovala jsem se tou nejkrásnější láskou a myslela, že to tak bude navždy. Skutečnost mě ale brzy vyvedla z omylu.
Měla jsem svědomí čisté
Ukázalo se, že Ondra má jednu vlastnost, která ho plně ovládá a která dokáže rozbít jakýkoliv vztah: chorobnou žárlivost. Jak jsem zjistila, měli to asi v rodině, protože Markův otec dělal jeho matce tak dlouho peklo ze života, až se z ní stala alkoholička.
Takových věcí si ale na začátku vztahu člověk nevšímá a spojuje si je v duchu až postupně. Ondra si přitom svoji žárlivost plně neuvědomoval. Říkal, že je mu jedno, kde jsem a co s kým dělám, jen prostě nechce být za hlupáka.
Já jsem přitom měla svědomí naprosto čisté – nikdy bych nepodvedla muže, kterého mám doopravdy ráda. Začalo to nenápadně: neustálými dotěrnými otázkami.
Měla jsem nejprve naivní dojem, že se o mě Ondra zajímá z lásky a chce prostě vědět, jak trávím každou minutu. Až později mi docházelo, že ten zájem jsou jen vlastnické pudy a žárlivost.
Poprvé se do mě pustil tehdy, když jsem si jednoho večera šla dříve lehnout kvůli únavě a neslyšela zvonění telefonu, kterým mě volal. Obvolal všechny mé přátele a známé, aby zjistil, jestli nejsem s někým z nich.
Když jsem mu druhý den řekla, jak to bylo, nechtěl mi věřit. Urazila jsem se a čekala, zda se omluví. Neomluvil, ale já mu přesto odpustila. Tehdy jsem ještě celou záležitost považovala za ojedinělý výstřelek a připisovala jí jeho špatné náladě…
Došlo mi, že to nepůjde
Další týdny mě však usvědčily z omylu. Ondrova žárlivost nabírala na obrátkách. Hádali jsme se v podstatě každý den – a hned se zase udobřovali. Sliboval mi věrnost a věčnou lásku a pak stačilo pár podezíravých vět a všechno bylo zase rozbité.
Kdybych ho bývala tolik nemilovala, nenechala bych si to líbit. Takhle jsem se potácela na kraji nervového zhroucení. Nakonec jsem se zašla poradit k psycholožce. Ta mi řekla, že Ondra je skutečně ukázkový případ patologického žárlivce.
Upozornila mě také, že většina takových mužů s tím bojuje celý život. Tehdy jsem si poprvé uvědomila, že přes city, které stále k Ondrovi chovám, nemá náš vztah perspektivu. V té době o mě začal projevovat zájem jeden bývalý kamarád.
Věděla jsem, že Tomáš – jak se jmenoval – byl do mě zamilovaný už dřív. V den, kdy mě Ondra přímo a bezdůvodně obvinil z nevěry, jsem se rozhodla, že mu k jeho žárlivosti zavdám skutečný důvod.
Pozvala jsem Tomáše na rande a řekla mu, jak se věci mají. Nejprve ho to zarazilo a myslel si, že ho chci pouze využít, abych se vyvázala ze vztahu s Ondrou.
Ujistila jsem ho, že to není pravda, že chci prostě prožívat normální hezký vztah s někým, kdo na mě nežárlí.
Nakonec jsem si vybrala dobře
Nechala jsem pak věcem přirozený spád. Protože Ondra byl zvyklý hlídat každý můj krok, trvalo jen krátce, než se o Tomášovi dozvěděl. Snažila jsem se mu vysvětlit, proč vlastně náš vztah končí. Nevěřil mi, ale mně už to bylo jedno.
Ondrovi zůstal pocit vyjádřený větou „já jsem to říkal“. Pro mě začalo nové období, kdy láska nebyla tak úžasná a intenzivní jako začátek mého vztahu s Ondrou, ale trvá dodnes. Tomáš je mým manželem už přes třicet let, zatímco Ondra se nikdy neusadil.
Ráda bych ženám poradila: pokud jste na začátku nějakého vztahu a partner se snaží kontrolovat každou vaší minutu nebo dává najevo jiné známky nemoci zvaná žárlivost – rozejděte se s ním. Zamilovanost přejde, ale nelze být šťastný s někým, kdo vám nevěří.
Monika L. (55), Praha
Je strašně smutné, jak žárlivost může zničit krásný vztah. Doufám, že se Monice i Tomášovi daří skvěle. Je důležité si vybírat partnery, kteří nám skutečně věří.