Tragédie se začaly sypat na naši rodinu jako krupobití. Až neteř Janička odhalila, odkud to strašlivé zlo přichází. Bylo ukryté v krásném prstenu.

Rány osudu, jinak se tomu nedalo říct. Začaly se na nás valit ze všech stran, jako by to bylo nějaké prokletí. Děti byly více nemocné, než zdravé, a samý úraz. Navíc se čím dál víc hádaly, ba i rvaly. A bylo toho víc.

Manžel toho měl v práci moc a jeho nervy to nevydržely. Skončil na psychiatrii. Zůstala jsem na všechno sama. Musela jsem se hodně otáčet, abych vydělala na nájem. Špatně jsem spala, cítila jsem, jak se také řítím ke dnu.

Bylo pro mě velkým štěstím, že mě v tu dobu navštívila neteř Janička, dcera mé starší sestry. Zabývala se ezoterikou, byl to její koníček. Poseděly jsme spolu v obývacím pokoji, povídaly si dlouho do noci.

Kyvadlo promlouvá

Spát jsme šly až k ránu. Kupodivu jsem tu noc celkem dobře spala, to už se mi dlouho nepovedlo. Když jsem se vpotácela v osm ráno do kuchyně, Janička tam už seděla u šálku čaje. V ruce držela kyvadlo na dlouhém, zlatém řetízku.

Kyvadlo se houpalo a vychylovalo stejným směrem. Jako by cosi ukazovalo. „Co je v tom stole?“ Ruka neteře vystřelila k manželovu pracovnímu stolu. Netušila jsem. Když jsem otevřela šuplík, naskytl se mi neuvěřitelný pohled.

Mezi papíry tam ležela malá krabička a v ní nádherný prsten s velkým, zeleným kamenem. Šperk byl hodně cenný a starožitný. Nikdy jsem ho neviděla, netušila jsem, kde se u nás doma vzal.

Jediný, kdo to věděl, byl evidentně můj muž, jenže ten byl tehdy na psychiatrii. Uvědomila jsem si, jak na pracovní stůl reagoval v té době náš pes.

Pryč s ním!

Štěkal na něj jako zběsilý. Do té doby jsem netušila proč, ale náhle mi začalo svítat. Vzala jsem prsten do ruky a zamířila s ním k psovi. S kňučením přede mou couval. „Ten prsten je plný zlé energie,“ varovala mě neteř.

Když se chystala k odjezdu, požádala mě, abych jí prsten dala, prý se nám uleví. A skutečně, od té chvíle se karta obrátila. Děti byly jako vyměněné a manželova psychika se zlepšila. Bála jsem se o neteř, aby se zlo, které sídlilo v prstenu, neusadilo u ní.

Ona však moudře prsten zanesla do starožitnictví. O peníze jsme se rozdělily. A kde se u nás doma vůbec prsten vzal? Manžel jej zabavil jako exekutor staré paní, která jej měla jako jedinou památku na manžela, který prý tragicky zahynul. Ten šperk byl zkrátka prokletý, jsem ráda, že je pryč.

Dana (76), Plzeň