Kamila neměl nikdo v lásce. Tvářil se jako morous a s nikým nemluvil. Byl to podivín. Kolegyně se ale vsadila, že toho samotáře svede.
Stáli jsme tam spolu sami a on mlčel. Koukal do křoví, něco si mumlal pro sebe a za nic na světě by se ke mně neotočil čelem, aby se mi musel podívat do očí nebo se mnou dokonce promluvit. Nikdo z našeho podniku ho neměl rád.
Byl to protiva, který se pohyboval ve svých počítačových sférách. Shodli jsme se na tom, že vlastně vůbec netušíme, zda to dělá schválně, že nás nevidí, nebo je prostě duchem mimo realitu. Každopádně nám byl všem krajně nesympatický.
Stranil se veškerých společných akcí, co jsme ve firmě měli, včetně různých večírků a oslav, kde se mohl alespoň zadarmo najíst a napít.
Sázka
Chtě nechtě jsem na něj musela myslet, co to je za člověka a proč se tak chová? Načapala jsem občas sama sebe, jak mi někdy proběhne hlavou. Jestli žije sám nebo má přítelkyni? Čas běžel a my si Kamila přestali všímat a někteří ho už ani nezdravili.
Pak ale přišla do naší firmy nová pracovnice – Marcelka. Byla to velká krasavice, která to s muži uměla. Točili se kolem ní jako vosy kolem bonbonu. A Marcelka si usmyslela, že našeho Kamila svede.
Dokonce začaly padat sázky, za jak dlouho se jí to podaří a zda vůbec. Najednou jsem zjistila, že mi to není příjemné. Nelíbilo se mi, že se na tichého kluka, který se straní lidí pořádá takový hon.
Velká náhoda
Že by za tím mohla být láska, to určitě ne. Byl to můj smysl pro čest a slušnost, co mě vedlo k tomu, co jsem nakonec udělala. Číhala jsem na chodbě, kdy si půjde Kamil zakouřit na dvorek. Dlouho jsem neměla štěstí, abychom tam stáli sami dva.
Vždycky se kolem mě seběhly všechny kolegyně, zatímco Kamil stál stranou jako vždy. Měla jsem vztek a taky strach, že bude Marcelka mít větší štěstí na náhodu. Jenže pak přišla ona chvíle. Až jsem se lekla toho, že jsme najednou na dvorku sami dva.
Přemýšlela jsem, co udělám vtipného, abychom spolu navázali hovor. Jak jsem si tuto chvíli představovala mnohokrát, najednou se mi zdály všechny moje plány trapné a nedomyšlené. Stáli jsme tam spolu – já mu zírala na záda a on se neotočil. A pak mi pomohla neuvěřitelná náhoda!
Spadla klec
O tom, že nám běhají po budově potkani, jsem zaslechla, ale šlo mi to jedním uchem dovnitř a druhým ven. Bylo to tím, že jedna kolegyně krmila na dvorku toulavé kočky, a místo nich se naučili hodovat na granulích tito odporní hlodavci.
Kde se vzal, tu se vzal, přiběhl ke mně jeden, a dokonce panáčkoval, jak se těšil, že něco dostane. Začala jsem ječet, Kamil se otočil a byl jediný široko daleko, komu jsem mohla skočit do náruče. A bylo to. Nebylo třeba žádné lsti.
Odnesl mě do budovy, protože potkany taky nemusel. Tam si nás stihla recepční vyfotit na mobil. Za hodinu už kolovalo naše foto mezi ostatními kolegy. Zamilovaný pár z nás udělali oni, já ale tehdy také zjistila, že Kamil je skvělý chlap. A tak měla Marcelka smůlu, klofla jsem ho já!
Ilona (57), Vyškov
Ha, že by se nakonec ukázalo, že introverti mají taky city? Super, jak to Ilona vyřešila. Takhle málo stačí k tomu, abychom změnili názor.
Kamilův příběh ukazuje, jak důležité je nevynášet rychlé soudy. Často lidé nosí masky, které my špatně interpretujeme.
Nemůžu uvěřit, že to dopadlo takhle. Připadá mi to jako pohádka. Je super, že se z protivy vyklubal sympaťák.
To je úplně jako ve filmu! Z toho morouse se stal nakonec hrdina, co zachránil situaci. Takové věci mě vždy dojmou.
Je to fascinující, jak někdy stačí úplná maličkost, abychom objevili skryté stránky lidí kolem nás. Technologie a introverti můžou být skvělá kombinace. Dobré, že Ilona viděla Kamila v jiném světle!