Z dovolené ve Vietnamu jsem si přivezla starodávnou minci a od té doby mě prakticky každý den pronásledovaly drobné, ale i horší karamboly.

S kamarádkou Veronikou jsme na naši vysněnou dovolenou ve Vietnamu šetřily několik let. Před třemi roky se nám náš sen splnil a my odcestovaly na tři týdny do této úchvatné a malebné země. Byla to ta nejúžasnější dovolená v mém životě.

Plná zážitků a dobrodružství. Ale jen co jsme se vrátily zpátky domů, začala se mně i mým blízkým lepit smůla na paty.

Smůla si mě našla

K prvnímu nezdaru došlo několik dní po návratu. Dozvěděli jsme se, že našeho syna nevzali na práva. A pak už se to vezlo. Praktický každý den došlo k nějakému neštěstí.

Jednalo se o drobnosti, například mi nezazvonil budík, i když jsem si byla jistá, že jsem si ho nařizovala, a díky tomu jsem pak nestihla důležitou pracovní schůzku, ale i vážnější věci, jako třeba že jsem uvízla na půlhodiny ve výtahu, a to vzhledem k tomu, že trpím klaustrofobií opravdu nebylo nic příjemného. A pak došlo taky na jeden hodně nemilý telefonát.

Nemilé zjištění

Připravovala jsem zrovna večeři, když manželovi začal vyzvánět telefon. Právě byl ve sprše, tak jsem se koukla na displej – bylo tam jméno Adam. Sice jsem žádného neznala, ale telefon jsem zvedla.

K mému překvapení nebyl na druhém konci muž, ale žena. Jakmile zjistila, že jsem telefon zvedla já, položila to. Hrklo ve mně. Manžel byl stále v koupelně, tak jsem si otevřela ikonu se zprávami – od „Adama“ jich tam bylo několik.

Psalo se v nich o různých setkáních, milování a podobně. Byla jsem v šoku. Nikdy bych si nepomyslela, že mě manžel podvádí.

Kartářka mi poradila

Druhý den jsem o všem řekla Veronice a ta mi dala kontakt na jednu ženu, co se zabývá výkladem karet a čtením z koule. „Co můžeš ztratit?“ dodala, když viděla můj rozpačitý výraz. A tak jsem ke kartářce a věštkyni přece jen šla.

„Vidím kolem vás samé neštěstí,“ řekla, a pak mi vylíčila události, ke kterým v uplynulých dnech skutečně došlo. „Jak mohu to neštěstí prolomit?“ zeptala jsem se zoufale. „Musíte vrátit věc, kterou jste si neprávem přivlastnila,“ odpověděla kartářka.

A pak mi to došlo. Ve Vietnamu jsem si z jedné fontánky vzala na památku jednu minci. Chtěla jsem ji jako amulet pro štěstí…

Vše se dalo do pořádku

Od kartářky jsem hned běžela k Veronice, abych jí o všem řekla. Přemýšlela, jak by mi mohla pomoci. „Judit, ty máš štěstí v neštěstí. Sestřenky známá s manželem jedou příští týden do Vietnamu, do té samé destinace, kde jsme byly i my.

Požádám je, aby minci do té fontánky vrátili.“ Uběhlo několik týdnů a moje smůla byla ta tam. Manžel se mi k poměru sám přiznal, ale hned dodal, že to byla velká chyba a požádal mě o odpuštění.

A o rok později syn zkusil znovu přijímačky na práva a skončil mezi deseti nejlepšími.

Jestli za to všechno mohla skutečně ona mince, těžko říct. Ale od té doby jsem si už bez dovolení nikde nic nevzala.

Judita D. (49), Praha