Důvodem, proč druhá manželství často selhávají, bývá i složitý vztah s nevlastními dětmi. Je náročné skloubit dvě různé rodiny, chce to spoustu trpělivosti.

Lidé se rozcházejí, scházejí, navazují nové vztahy. Je to ovšem daleko složitější, když v tom jsou zakomponované děti či vnoučata. Tehdy daleko víc přemýšlíte, zda si do života někoho pustit. A není to snadné.

Důležité je ujasnit si, jakou roli v rodině budete zastávat. A k tomu patří vytyčení hranic. Jak moc budete zasahovat do výchovy nevlastních dětí? Co všechno jim dovolíte? Co všechno po nich budete vyžadovat? A jak přistupovat k vlastním dětem?

Stanovte si hranice

Zdrojem konfliktů bývá, když si jeden z partnerů myslí, že může zásadně změnit to, jak bude „druhé“ dítě či vnouče vychovávat. Je proto dobré si na začátku říct, jaká pravidla byste si přáli dodržovat.

Co je pro vás nepřijatelné a co zcela zásadní? Jste připravena respektovat pravidla toho druhého? Shoda na tom, jak chcete, abyste spolu fungovali, vám pomůže, abyste byli s partnerem na jedné vlně.

Nečekejte zázraky

Být náhradním rodičem znamená i pokoru nebrat si věci příliš osobně. Nemá smysl si lásku či autoritu vynucovat. Nevlastní děti totiž mohou říkat i věci, které jsou zraňující. Zkuste je přijmout  s klidem.

Přes všechny obtíže může být váš vztah vřelý a přátelský. Nebude ale zadarmo. Může trvat roky, než si k nevlastním dětem najdete cestu. Zacházejte s nimi jako s kočkou. Buďte k nim laskavá a dostupná, ale nechte je, ať za vámi přijdou samy.