Když před vámi muž chce něco skrývat, začne být tajemný jak hrad v Karpatech a vymýšlet si jako baron Prášil. Myslí si, že vás opije rohlíkem, jenže vy máte na rozdíl od chlapa intuici a lež snadno poznáte. Jak poznáte, že chlap lže?
Od pradávna mají ženy blíže k přírodě, a tak máme rozvinutější šestý smysl. Jsme vnímavější než muži, více cítíme, protože se řídíme srdcem. Muži si myslí, že jim uvěříme každou pohádku a nepoznáme, kdy lžou.
To se ale pletou. Více než myslí se řídíme tím, co máme vyvinutější než muži a čemu muži často ani nevěří, že existuje: intuicí. Šestým smyslem, který pozná dopředu to, co mozek ještě ani neumí pojmenovat, se necháme vést.
Vzdaluje se vám
Říká se, že ženy se rády zamilovávají do toho, co slyší, a muži do toho, co vidí. Naprosto nesnášíme ty typické mužské lži, protože se samy řídíme dvěma zásadními pravidly: 1. Nelži nikomu, kdo ti důvěřuje. 2. Nedůvěřuj nikomu, kdo ti lže.
Lež totiž zraňuje a ubližuje tomu druhému. A ubližování v ženské logice stojí na opačném pólu než láska. A lež na opačném pólu než důvěra. Pokaždé když chlap začne vymýšlet báje, posouvá vztah k rozchodu.
Buší vám srdce
Když nachytáte svého chlapa, že vám lže, cítíte se ponížená a nešťastná. Ale není to nenávist. Není to ani opovržení.
Je to jenom velký smutek z toho, že vám váš nejbližší lže, ale hlavně z toho, že jste pochopila, že už mu od téhle chvíle nemůžete stoprocentně věřit.
Muži berou lhaní často jako sport. Říkají si: „No co, malá lež neublíží.“ Nevíte, co je horší – jestli to, že vám lže, nebo to, že si myslí, že jste tak pitomá, že jeho lžím uvěříte. „Jak jsi tohle mohla vědět?“ ptá se muž udiveně.
Odpověď už předem znáte
Žena slovem VÍM říká přesně to, co CÍTÍ. A směje se, protože se ptala z jediného důvodu: ze zvědavosti na mužovu odpověď.
Nejsladší zadostiučinění v životě je totiž pro ženu poslouchat něčí lež, když zná pravdu. Když se žena na něco ptá, odpověď většinou už předem dobře zná. A to chlap nechápe.
Buď ano, nebo ne
Pro nás ženy i malá lež je lež. Bez ohledu na důvod, který k ní muže vedl, považujeme lež projev neúcty. Jsme jako semafor. Buď svítí, nebo ne. Buď jsme těhotné, nebo ne.
Buď donosíme dítě, nebo ne – neexistuje nic mezi tím. Buď je na muže spolehnutí, nebo ne. Zatímco muž je schopen říct: „Ale já jsem ti byl přece letos věrný…“
Zamotání do vlastních sítí
Chlap věří, že když něco, co provedl, schová obrovskou lží, že to zamaskuje a ono to nějak zmizí. Ale žena uvažuje úplně opačně: Kdo začne lhát, komplikuje si život. Své lži musí neustále nosit v hlavě a hlídat, aby se neprozradil.
Musí na sebe vršit lživé souvislosti a kombinace. A co se vrší, nemizí. Každá lež, tak jako skládka odpadu, je jen dočasným řešením.
Už mu nejde věřit
Nejspíš i proto každá lež dříve nebo později vyjde najevo. Když vám muž zalže, nemůže ovšem už čekat, že mu dál budete věřit. Víte dobře, jak čas pádí a že potřebujete parťáka do života, který s vámi bude vztah stavět, ne bořit.
Vztah, ve kterém si můžete říct cokoli, i když to třeba chvíli bude bolet. Vztah, ve kterém díky upřímnosti neexistují žádná tajemství ani lži. Protože i malá tajemství mohou přerůst ve velké lži.