Všichni lidé občas manipulují, aby dosáhli svého cíle. Snaží se ovlivnit chování druhých k vlastnímu prospěchu a zájmu.

Znakem manipulace jsou drobné úskoky v zájmu vyšších cílů, lži, které slouží k uklidnění oponentů i jemná úprava reality. Chtějí tak přesvědčit protějšek, aby přijal jejich argumenty, udělal něco, co ve skutečnosti vůbec udělat nechce. Vyvolat pocity viny, strach, pochybnosti, vytvořit nátlak.

Je to přirozené?

Jen zhruba 20 procent manipulátorů manipuluje vědomě. Drtivá většina však ani neví, že to dělá. Je to přirozená součást mezilidského chování.

Každý z nás manipulace občas použijeme, ale musí jít jen o časově omezenou taktiku, přechodné chování, nikoli dlouhodobou strategii.

Proč to děláme?

Mezi nejčastější důvody patří strach. Například z vlastního selhání bezmoci či neznáma. Je to i nedostatkem sebedůvěry, protože manipulace poskytuje pocit moci. Zároveň je to mnohdy námi odkoukaný model chování.

Prameny je možné nalézt u rodičů nebo kamarádů. Mnohdy je to jen taková hra, kdy člověk zkouší, co udělají druzí.

Jaké jsou způsoby?

Manipulovat můžeme činy, chováním i jednáním. Manipulujeme i slovy. Stavbou vět, výběrem slov, vyvoláním určitých pocitů. Obecně jsou to věty, které nutí člověka si vybrat nebo mu naznačují, jaký by měl mít na věc názor: Svou roli hraje i hlas.

Hluboké tóny či zvednutá intonace na konci věty. Často lidé manipulují i symboly a pozicí. Jedná se o silový nátlak postavený na určité výjimečnosti, třeba tím, z jaké jste firmy, jakou školu máte za sebou, do kterých klubů patříte či jakou značku oblékáte.