Jde jen stěží uvěřit tomu, že jsou sestry. Moje starší dcera Olina je nevděčná, rozhazuje peníze, nic neušetří, naopak dluží, kam se podívá. Nedovedu si tu její povahu vysvětlit. Její sestra je téměř anděl.

Mám dvě dcery, jedna je o tři roky starší. Mají stejného tatínka, který s námi už od deseti let té starší nežije, odstěhoval se do zahraničí a není s námi v kontaktu.

Posílal peníze, ale od té doby, co jsou holky plnoleté a starají se o sebe samy, jim nedává nic. Jeho povahu ale řešit nechci, nemá to cenu. I když možná, že něco z ní právě podědila má starší dcera Olina.

Co chtěla, to si vzala

Má mladší dcera se jmenuje Alice. Jsou rozdílné jako den a noc. Mladší andílek, starší velký samorost a problémová. Odjakživa to bylo tak, že co viděla, hned chtěla, když to nedostala, tak si to vzala sama.

Pokud od někoho dostala pár korun, rozhodně si je nedávala do kasičky, ale okamžitě si koupila nějaký nesmysl, v lepším případě třeba zmrzlinu, v horším práskací kuličky a ty pak házela ve škole na chodbě, jako kdyby byla nějaký kluk.

Anebo si kupovala nějaké nesmyslné časopisy pro dospívající mládež, a jelikož jsem po odchodu manžela na takové věci neměla peníze, dovedla si Olina brzy poradit sama.

Brala peníze z peněženky

Docházely k nám moje kamarádky, na kafe, na pokec. Ale časem se k nám zdráhaly chodit. Nemohla jsem to pochopit, až mi jednou Helena s dramatickým nábojem v hlase a se zkroušeným obličejem řekla, že se jí u nás ztrácejí peníze z peněženky.

Prý si nebyla dlouho jistá, ale už tu jistotu má. A ještě mi sdělila konkrétní výsledek svého pátrání – tou zlodějkou je s největší pravděpodobností Olina!

Zatímco Alice si hrála minule celou dobu u nás v obýváku, Olina odběhla do předsíně, kde měla Helena kabelku s peněženkou. Dalo mi práci se omluvit všem mým okradeným známým a bylo mi to strašně trapné, ale co jsem mohla dělat jiného.

Všichni se tvářili, že to berou, ale už se k nám stejně od té doby moc nehrnuli.

Všechny jen využívala

Dávala jsem si od té doby na dceru pozor, ale vždycky mě dokázala překvapit nějakou další podlostí. Okrádala i děti ve škole, nebo si půjčovala peníze, někdy je i normálně vyžebrala na ulici od nějakých starších pánů.

Koledovala si o průšvih, mohl ji nějaký úchyl zatáhnout do baráku, že jí dá pětikorunu… No, měla kliku. Doufala jsem, že v dospělosti přijde k rozumu, ale kdepak. Jaké tahle holka měla nápadníky!

Hezké kluky s dobrou perspektivou, bohatí rodiče… Ale blbí ti chlapci nebyli – když zjistili, že je jen využívá a dokonce i je připravuje v nestřežených okamžicích o peníze, samozřejmě ji brzy poslali k vodě.

Je to stále horší

To Alice, která sice není ošklivá, měla větší smůlu. Na krk si uvázala jednoho troubu a s tím je pořád. Ten její nic neumí, ale ona ho prý nemůže opustit, protože by mu to bylo líto. Ale je to její život. Třeba ho nakonec prožije hezky i s tím ťulpasem.

Jenomže Olina, to je stále chodící ostuda. Co ta už si napůjčovala peněz! Ode mě taky, desítky tisíc! Vůbec neumí hospodařit, já nevím, za co to ta holka utrácí.

Myslela jsem, že když si našla práci v Německu a odstěhovala se tam, tak ji to přivede k rozumu, ale ona tam pracuje v nějaké reklamní agentuře, žije v celkem slušném levném podnájmu, ale nezbude jí nic, právě naopak!

Už jsem jí půjčila několikrát, ale ona mi nevrátila nikdy ani korunu. Už toho mám dost! Jak k tomu přijde ta chudinka Alice? A vůbec, kde na to mám pořád brát? Můj přítel Franta není žádný miliardář, je to normální řemeslník.

Dokáže zaopatřit sebe a mě, ale proč by měl živit ještě cizí dospělou holku, nebo jí přispívat na živobytí?!

Lehkomyslná a nevděčná

Mám podezření, že Olina tam v Německu utrácí za pití, za noční život, možná si dává i nějaké drogy. To holt všechno něco stojí. A ona se chce bavit. Fracek nevděčný!

Byla jsem na ni sama v těch nejdůležitějších telecích letech a teď je vidět, jak jí chybí výchova. Jenomže teď už je pozdě brečet nad rozlitým mlékem. A ani to nemá cenu.

Když přijede za námi do Česka, je hrozně povídavá, strašně odvázaná a veselá, nic není problém a ještě víc nám dává najevo, jak všechno hází za hlavu. Nesvedeme nic. A Franta? Ten se nemá k ničemu, i když jsem ho mnohokrát prosila, ať jí promluví do duše.

Po mé smrti nic nedostane!

Nedávno jsem udělala zásadní rozhodnutí. Zašla jsem za notářem a upravila jsem svou závěť tak, aby ta neposlušná a nezvedená Olina dostala, až umřu, jen opravdu to minimum, které jí podle zákona musím přenechat.

Ona je ten takzvaný neopomenutelný dědic, stejně jako Alice, ale já mohu upravit poměr, podle kterého budou dcery dědit. Nechystám se tedy nějak brzy umřít, ale pro svůj klid jsem to chtěla vyřídit.

A Alice, která ode mě nikdy nic nechtěla a taky vlastně nedostala, protože už nebylo z čeho dávat, dostane svůj díl až po mé smrti. Pozdě, ale přece. Jen doufám, že ta starší to od té chudinky zase celé nevymámí nebo hůř – neukradne jí to!

Moc bych za to nedala, že to tak dopadne. Bohužel.

Kateřina R. (65), západní Čechy