Přes svou zamilovanost jsem neviděla špatné vlastnosti svého přítele. Byl to krutý a zlý člověk. Když mě napadl, zasáhli mí mrtví miláčkové…

Když jsem Kamila poznala, měla jsem dva kocourky. Jeden už byl starý a nemocný. Po čtyřech měsících zemřel. Byla jsem z toho moc smutná, protože jsme spolu žili dlouhých patnáct let. Prošel se mnou mým nejtěžším životním obdobím, dodával mi sílu a radost.

Za to jsem mu byla nesmírně vděčná. Když pak přišly první zdravotní problémy, neváhala jsem ani chvíli a sáhla do těžce uspořených peněz. Operace byly sice drahé, ale Willymu zachránily život.

Kočičí kamarádi

Po první operaci kocourek ožil. Prognóza byla nadějná. Protože jsem problém s kočičkou hodně prožívala, mé kolegyně v práci nečekaly a k první příležitosti, což byly mé narozeniny, mi pořídily koťátko.

Dala jsem mu jméno Kendy. Willy ho bez problémů přijal a z kocourků se stali velcí kamarádi. Kendy byl ten nejhodnější kocourek, jakého jsem kdy viděla.

Zaslepená láskou

Uplynulo pár let a já jsem se seznámila s Kamilem. Nechápu, jak se mohlo stát, že jsem se najednou, po tolika letech samoty a po těžkých životních zkušenostech s muži, najednou tak zamilovala.

Kamil byl v mých očích ten nejlepší a nejúžasnější chlap na světě. A vůbec jsem se nezajímala o jeho minulost.

Když jsem chtěla poznat jeho rodiče a příbuzné, rychle to zamluvil tím, že mu jeho rodina hodně ublížila a že si nepřeje, aby mu zasahovala do života. Už jsem se dál neptala. Jen jsem ho politovala.

Tragické nehody?

Žili jsme spolu čtyři měsíce, když Willy zemřel. Našel ho přítel, když se vrátil domů z práce. Prý ležel nehnutě v pelíšku. Bylo to překvapující. Vypadal tak čile, a najednou? Ranilo mě to, ale za smrtí čtyřnohého přítele jsem nic nekalého nehledala.

Jenže ani ne měsíc nato mi Kamil volal, že Kendy vypadl z okna a zabil se. To už jsem začala mít podezření. Bydleli jsme ve druhém patře a měla jsem několik známých, kterým kočka vypadla z vyššího patra a přežila ve zdraví.

Rozbitá hlava kocourka pádu neodpovídala. Byla jsem přesvědčená, že ho Kamil zabil. A Willyho možná taky!

Začal mě škrtit

Hádali jsme se do noci, až najednou Kamil otočil. Vmetl mi do tváře, že kočky nejen zabil, ale v mé nepřítomnosti je dokonce týral. Vzápětí mě začal škrtit. Nemohla jsem dýchat, už jsem se loučila se životem, když vtom jsem uslyšela šílený zvuk.

Připomínalo to kočičí vřeštění. Kamil mě pustil. Rychle jsem utekla z bytu a začala zvonit na sousedy.

Zasáhli z onoho světa

Z bytu jsem jen slyšela Kamilův řev a kroky. Vypadalo to, jako by ho cosi honilo. Občas se mi zdálo, že slyším kočičí syčení. Když přijela policie, byl Kamil napůl šílený a po těle měl hluboké škrábance.

Až dodatečně jsem se dozvěděla, že byl několikrát trestaný. Vždy za brutální napadení. I když nevím, co se v bytě dělo, jsem přesvědčená o tom, že mi ze záhrobí pomohli Willy s Kendym.

Marta L. (49), Pardubice